Jste matka malých dětí, bez druhého příjmu do rodinné kasy s platem pod hranicí celorepublikového průměru? Pak je mi vás opravdu líto!
Je jedno, jestli otec vašich děti zabloudil k jiné ženě, nebo třeba k muži. Jestli začal chlastat, nebo jestli jste jej vyhnala vy sama svým chováním. Důležité je, ze jste na rodinu zůstala sama. Je také úplně zanedbatelné, že jste vždycky pracovala, pracovat chtěla a ani den jste bez práce nebyla. Tím, že jste se stala samoživitelkou s nevelkým příjmem, jste se odsoudila k nikdy nekončícím starostem o to, jak vše zvládnout. Ovšem, jednu výhodu to má. Pokud vám mozek neexploduje pod náporem starostí, nebo pokud nepodlehnete depresi z ustavičného strachu o budoucnost, vaše mozkové závity nebudou mít šanci zakrnět.
Na vlastní bydlení nemáte. Dědictví žádné, výhra v loterii nehrozí, protože na slosovatelný kupón peněz nezbývá, takže šup do podnájmu. Počítáte každou korunu, proto musí být byt malý. Děti svůj pokojíček mají, a to je důležité. Ovšem pro vás už moc místa nezbývá. Ale to přece důležité není. Vždyť se vyspíte na gauči v maličkém obýváku. To, ze si na něm do pár let odrovnáte záda, to je vedlejší. Nájem, inkaso, a více jak třetina platu vám každý měsíc zamává na pozdrav a zmizí dříve, než si prohlédnete výplatní pásku. Kolikže vám to zůstává na účtě? Jo aha, vidíte dobře. Je to pět a půl tisíce. Na lepší časy se blýskne, když vám sociálka pošle příspěvek na bydlení, plných 590 Kč.
Nedopatřením se stalo, že tatínek vašich dětí zapomněl osmý měsíc po sobě poslat alimenty. Nezlobíte se na něj. Na to už vám nezbývá dost sil. Takže hospodaříte s šesti tisíci a jedním stem a s dvěma malými dětmi prvního stupně základní školy. Naše bezplatné školství stojí rodiče stále více a jen každé září probíhá doslova školní útok na peněženky rodičů.
Dětem zaplatíte obědy, průkazky MHD, tu vezmete i pro sebe, a v práci také obědváte. Že to je pro vás, obzvláště před výplatou, jediné denní jídlo, do toho přece nikomu nic není. Děti, ti malí nezbedové, rostou jako z vody. Ale vy jste již světa znalá, proto víte, kde se dá na levném oblečení ušetřit. Jste zodpovědná matka, proto dětem každý měsíc spoříte dvě stovky, aby alespoň s něčím v dospělosti začínaly. Ale ne každý měsíc se zadaří na spořící účet peníze poslat.
Není zase tak hrozné nevyjít s penězi, pokud se v měsíci náhodou neobjeví nenadálý výdaj. Ale i to se dá zvládnout. Jen prostě týden nevečeříte a děti jí to nejlevnější, z čeho se dá najíst. Hrozná je ta bezmoc a nikdy nekončící starosti. To, že nevidíte žádné východisko, že nemáte šanci si ušetřit na dovolenou a někam s dětmi jet. Že vidíte, že je vaše dítko v něčem talentované, ale na kroužek, nebo sportovní aktivitu prostě nemáte finance.
Pomalu vás ničí to neustálé napětí. Jste nemocná, ale na marodku jít nemůžete. Tři dny bez příjmu a další dny s příjmem 60% jsou pro vás doslova likvidační. Ráno brzy vstáváte, abyste vypravila děti do družiny, pak do práce, z práce rychle nakoupit, pro děti do družiny, a celé odpoledne se dětem věnovat. Pak uklidit, vyprat, vyžehlit a takto stále dokola. Nemůžete si dovolit vůbec nic. Najít si lépe placenou práci? Nedovolíte si riskovat a pokusit se o tento krok. Pokud by to nevyšlo, zničil by vás i jen pouhý měsíc na podpoře ÚP. Jste v pasti a pomoc v nedohlednu. Dny se podobají jeden druhému a vás už to děsí. Není kam, není jak, není kde a není s kým.
