Když deprese s člověkem zacloumá, odolává jeho tělo náporu extrémní psychické, ale i fyzické zátěži.
Jedinec je vystaven neuvěřitelným tlakům. Bojuje jako vrcholovými sportovec a podává výkony hodné světovým rekordům i když vlastně nic nedělá. Tyto rekordy se měřit nedají.
A neskutečně to bolí. Myšlenky "běžného" života jsou zesíleny na volume max a tím se stávají nepřekonatelnou překážkou, protože přehršle hluku bolí i fyzicky. Uvažovat logicky? Nepředstavitelný problém. Člověk není schopen vykonat jakoukoli činnost, přesto se jeho tělo cítí, jakoby právě zdolalo nejvyšší vrchol světa a bálo se, že tuto cestu bude opakovat stále dokola.
Slova psychiatra Cimickeho: "Deprese bolí víc než nádorové onemocnění. Pacient prožívá často větší bolest než třeba při nádorovém onemocnění. Prochází peklem a snaží se z něj vymanit."
Pro ty, kteří takto postižení nejsou, je velice těžké pochopit, jakými stavy si v těžké depresi člověk prochází. Velice obtížně se toto dá popsat a mnohdy je nemožné to vysvětlit.
Dalším, a nezanedbatelným problémem je, že nemocný s depresí může přicházet i o přátele. Nemoc ovlivňuje charakterové vlastnosti a lidé neznalí nabývají mnohdy pocitu, že "depresista je divný".
Pro člověk s depresí je velice důležité mít poblíž někoho, kdy ví a kdo dovedete pochopit. Někoho, kdo se na celou věc dokáže podívat jinak, než jen očima, která vidí pouze zdravě a racionálně. Mám s tímto "svinstvem" bohaté osobní zkušenosti a jsem více než ochoten odpovědět na otázky. Pokud nechcete psát do diskuze, klikněte v mém infu na Poslat zprávu, uveďte email a můžeme si vyměnit informace soukromě.
