Komunisté všech věkových kategorií a přátelé této zrůdné ideologie se zřejmě opět spojují ve víře konečně provést změnu, na kterou už čtvrt století čekají.
Partaj, která v zájmu socialismu čtyřicet let úspěšně likvidovala republiku, má stále dost obdivovatelů a dost zastánců. Byli nenáviděni, byli odsuzováni a přesto se jim nic nestalo. Stále je možné šířit myšlenky komunismu, stále je možné komunisty volit.
Strana, která likvidovala veškerý odpor, která komplet zrušila svobodu projevu, se dnes ohání demokracií a současnou svobodu slova využívá i zneužívá dle libosti. Sice nyní nejsou u žádných zásadních rozhodnutí, ale to jim paradoxně pomáhá. Za poslední dvě desetiletí nenesou na svých bedrech žádný významný škraloup, a tak si jen tiše mnou ruce, když sledují, jak se všechny politické strany kolem diskreditují kauzami, jenž jim odvádí nejednoho zhnuseného voliče.
Můžeme si za to sami. Moc jsme důvěřovali těm, které jsme si volili. Otázkou však je, jestli se s tím dalo něco více dělat. Vždyť ti komunisté byli úplně všude. Neexistovalo odvětví, které by neměli pod kontrolou. Plánovaně odstavovali od vlivu každého, kdo měl jiný názor, takže svými lidmi zaplevelili úplně celou republiku. A protože měli pod kontrolou totálně vše, a nebyl tady pořádně žádný jiný "odborník", musely se dělat ústupky i dohody. A tak mnoho pochlebovačů totalitního režimu dál zůstávalo ve svých funkcích, protože nebyl nikdo, kdo by mohl nastoupit na jejich místa.
Názorným příkladem mi je moje dvaceti měsíční vojenská anabáze. Narukoval jsem v devětaosmdesátém a na vlastní kůži zažil přerod armády socialistické na armádu demokratickou. Pokud chcete vědět, jestli se tehdy na našem útvaru za tohoto předělu něco změnilo, tak vězte, že vůbec nic. Na útvaru byli stále ti samí lampasáci a ani jeden politruk, který nás tak zapáleně politicky školil před revolucí, nebyl po revoluci odejit. Všichni vojáci z povolání úplně v poklidu přečkali změny i následné roky. Mnozí z nich bez problémů převlékli kabáty a ve službě zůstali dál. A i ti, kteří byli časem z armády odejiti, dál spokojeně žili ze svých výsluh.
Úplně stejně tak to bylo v nejvyšších patrech politiky, ve státních podnicich i vlastně v celé republice. Díky tomu, že komunisté 40 let úspěšně likvidovali každého, kdo měl jiný názor a všude byli jen jimi prověření odborníci, nebylo možné je všechny ze dne na den vyházet a nahradit odborníky jinými. Komunistická strana se nemohla hned po revoluci zakázat a její stoupenci odsunout na druhou kolej. Měli vybudované pozice a chtě nechtě se s nimi muselo spolupracovat, jelikož nebyl nikdo jiný, kdo měl ty správné informace. A tak, jako na té vojně, postupně plno komunistů převléklo pouze kabáty a nalezlo do všech politických stran.
A protože uplynulo dalšího čtvrt století, které komunistům nijak neuškodilo, tak stále vehementně hlásají své názory, stále jsou aktivní a stále posilují svůj vliv. Komunisté se stali plevelem, který není možné zlikvidovat.
