"Petře, KSČ tady bude vládnout stále, a i ty si už uvědom, že jen s její pomocí se budeš mít lépe. Proto je čas, abys zvážil možnost vstupu do strany."
Tuto větu mi řekl soudruh mistr ve fabrice, kde jsem bouchal šichty na vysokozdvižném vozíku, čekajíc na povolávací rozkaz. Po zbytek dne jsem na to myslel a domů šel s divným pocitem. Rodina v pořádku, můj kádrový posudek v pořádku a strana mě potřebuje.
Celé dětství a mládí do mě propaganda komunistických mozků vyhlodávala díru. Skoro jsem byl i smířený, že se Sovětským svazem budu posilovat mír na věčné časy a nikdy jinak. Vždyť i na školní praxi jsem byl přidělen k četě písmomalířů, která pro strojírenský podnik malovala a vyráběla hesla o budování socialismu a umisťovala je všude možně po areálu.
Pomyslil jsem si, že v jednotě je síla a proto bych neměl tříštit společnost, kde je téměř dva miliony právoplatných členů partaje. "Peťane, bylo by výhodné se stát jedním z dvou milionů," začal mi do ucha z ramene našeptávat rudý ďábel.
Nemám rád války a chladně studenou válku té doby jsem nesnášel. Proto mi cestou z práce problesklo myslí další heslo té doby o tom, že přece Sovětský svaz je mírová hráz. A já mám být ten, kdo tuto hráz nahlodává? Jsem snad nějaký imperialistický bobr?
Navíc jsme měli oproti nepříteli obrovskou výhodu v podobě marxismu-leninismu. Každý přece v našem socialistickém zřízení musel chtít ať žije marxismus-leninismus, protože to byla nepřemožitelná zbraň pracujících celého světa. Všichni jsme přece u nás byli pracující. Kdo nestudoval, nebo již nebyl důchodcem, tak držel v rukou onu nepřemožitelnou zbraň. A měli jste někdy v ruce knihu o marxismu leninismu? Nechtěl bych být vojákem nepřátelského zřízení a v zákopech dostat tímto výtiskem do hlavy.
Každý člověk by měl mít ve svém životě svůj cíl. Proč bych jej tedy zbytečně hledal, když jsem se mohl přidat k masám, které můj cíl našly? Komunismus byl náš zítřek a komunismus byl náš cíl. Ke všemu jsem ve fabrice pomáhal vyrábět socialistické výrobky, které socialistickou výrobou směrovaly k lepším zítřkům.
Na základní škole jsem v kině Mír musel recitovat báseň o tom, že Lenin byl hodný člověk, že Lenin měl děti rád. Přece toho velikána nemohu zklamat? Lenin byl nejen vynikající myslitel, ale také zřejmě velmi schopný cestář. Leninskou cestou jsme úspěšně kráčeli k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti. I já bych měl chtít, ať se naše vlast rozvíjí. Na západě všechny cesty vedly do Říma. Nám vytyčil Lenin všechny cesty do jiného ř.
Byl jsem připraven v průmyslu posilovat mír za každou cenu dle všudypřítomného hesla buduj vlast, posílíš mír, a zároveň tiše záviděl zemědělcům, že opět nedali ani zrno nazmar. Navíc před volbami byli nejúspěšnějšími, protože jejich kolik klasů tolik hlasů pokaždé zaručovalo straně vládu. Zemědělci zvlášť byli borci. Snad doslova svými těli byli připraveni chránilt úrodu před americkým broukem a vždy ji uchránili. Mandelinka si maximálně několikrát kousla a bylo o ní.
Posměváčci sice neomaleně tvrdili, že kdo nekrade, okrádá rodinu, ovšem věřte těm, kterí nebyli řádně prověřeni. Navíc takové heslo strana neschválila.
Z práce jsem ten den domů došel hodně pozdě. U piva s kamarády mi došlo, že s proletáři celého světa... se spojit nechci. Přesto jsem hned ráno v šest včasným příchodem do práce zasadil zdrcující úder americkým agresorům.
