Člověk si může tisíckrát říkat, že s tím nic nenadělá. Že osud každému vyměřil holt jiný čas bytí. Ale když to člověka zasáhne u blízké osoby, jdou tyto "rozumné" úvahy stranou a duše pláče.
.....
Mám moc rád motorky a motocyklový sport. Vidět motocyklový závod na přírodním okruhu na ostrově Man je pro motorkáře opravdový zážitek. V neděli se jela velká cena Itálie MotoGP. V sobotní kvalifikaci Moto 3 se stala nehoda, na jejíž následky v neděli zemřel devatenáctiletý závodník Jason Dupasquier.
Mladý motorkář měl rodiče, kamarády, možná i přítelkyni, kterým nyní srdce pláče a nejde utišit. Náhlá smrt (a nejen) blízké osoby je v prvních chvílích nepochopitelná, a člověk nemůže uvěřit, že to je pravda pravdoucí. Těžce se s tím smiřuje.
...
My živí si málokdy uvědomujeme, jak je vše pomíjivé. A to je zřejmě dobře. Protože kdybychom se stále jen strachovali, že TO může přijít kdykoli, nemysleli bychom na nic jiného, a brzy by nás stresem kleplo. Ale náhlá smrt u lidí, kteří nám byli nejblíže, to se pochopit nedá.
Není to tak dávno, co i mě opustila spřízněná duše. I když, co je dávno a co je nedávno ve spojitostí se smrtí. Od té doby se toho v mém životě událo hodně. Pro nás živé život přeci jen běží dál a čas rány alespoň trochu zahojí. Nedělním úmrtím mladého závodníka jsem si však uvědomil jednu pravdu, na kterou jsem předtím vůbec nepomyslel.
Ze života člověku odejde na věčnost mnoho příbuzných a známých, na které si čas od času vzpomene. Pokud však odejde někdo, koho člověk miloval celým svým srdcem, a ví, že ta láska byla opravdová a oboustranná, není dne, aby si na něj nevzpomněl. A pokud má člověk pocit, že nebylo vysloveno vše, co vysloveno být mělo, je ta každodenní vzpomínka ještě intenzivnější. Alespoň já to tak cítím. A dnes jsem si pořádně uvědomil, že nemám dne, abych si nevzpomněl. Není to jako s každým jiným, kdo mě již opustil, a na koho si čas od čas vzpomenu. Tady je to jiné a úplně každý den od doby, kdy smrt přišla a svým černým pláštěm přikryla další duši. Už jsem dávno pochopil, proč byl odchod tak nenadálý a zbytečně brzy, a už nemám v sobě jen smutek. Ta každodenní vzpomínka však zůstala a zůstane. Dlouho už žiju životem jako předtím, ale není dne, abych neposlal do vesmíru myšlenku se vzpomínkou.
Omlouvám se, ale u tohoto článku nechám mimořádně diskusi uzavřenou. Vy se třeba jen na chvíli zastavte, a tiše vzpomeňte na ty, kteří Vás opustili. Věřte mi, je to potěší. Protože pokud budou v naši mysli, nikdy neodejdou a vždy s námi zůstanou.
