Český řidič je...

... povětšinou zlé a nebezpečné zvíře, které za volantem vede válku proti ostatním řidičům.

Dvaadvacet let jsem aktivním řidičem. Osobní vozidlo je každodenní součástí mého života po celou tu dobu. Jako obchoďák jsem najezdil ročně něco kolem 90.000km. Bylo mnoho dní, kdy jsem vyjížděl ve tři ráno, projel republikou od východních hranic k západním, za den najel přes 800km, obsloužil zákazníky a v sedm večer parkoval u hotelu, abych zase v šest ráno vyrážel. Mnohokráte v měsíci jsem ujel vzdálenost, kterou většina ujede max. jednou ročně k moři. Nejsem v tomto však jediný a ničím vyjímečný. Takovýchto řidičů jsou u nás tisíce (o řidičích kamionů a autobusů už ani nemluvě), ale mám tolik hmatatelných zkušeností, že si dovolím hodnotit stav řidičů v naši zemi.

Bouraček, co jsem viděl, je nepočítaně. Hořící auta, čas strávený v mnohahodinových kolonách, disky kol samovolně opouštějící jedoucí vozidla, smyky, hodiny na náledích, mlhu hustou tak, že by se dala krájet, auta na střechách daleko od silnice, v lese, zabořená mezi stromy, ve vodě, ale i kamión v domě parkující. Viděl jsem, jak kolegovi, který jel pár metrů přede mnou, skočila na dálnici před auto opilá žena a kousky jejího těla byly pak všude. Byl jsem zasypán hromadou železa z protijedoucího náklaďáku, který nějak opomenull před zatáčkou přibrzdit a mnohokráte jsem se stal svědkem agresivních pomatenců za volantem, kteří svoje vozidlo neřídí, ale vedou v něm válku proti ostatním.

Čeští řidiči jsou obrazem stavu mysli naší společnosti. Mnohdy agresivní, mnohdy obezřetní až tak moc, že to spíše škodí, nemají ohled na ostatní, zbytečně riskují a jsou nepozorní ke svému okolí. Je to dáno i nedůslednou a špatnou výukou už v autoškole, tím, že se jim pořádně nikdo nevěnuje a nevštěpuje jim důležité zásady stále dokola a do omrzení, ale také tím, že v uzavřeném světě jedoucího automobilu máme pocit větší kuráže, protože ten druhý na nás hned tak nemůže. Dovolujeme si mnohem více, než v běžném životě, majíce pocit, že ta plechová skořápka je naše nezničitelné brnění.

Jsem pro, aby dopravní policie byla všude a byla vidět. Aby se trestalo za rychlost, za neohleduplnost i agresivitu. Včera jsem četl článek, jak si jeden dálniční pirát stěžoval na to, že po té, co byl médii vláčen za onu "prasárnu", kterou na dálnici předvedl, přišel o zakázky a jeho firma jde ke dnu. Jen více takových a hlavně častěji.

Podceňujeme to, že mnohdy neublížíme jen sobě, ale i svým blízkým, nebo úplně cizím lidem. Jako bychom přišli o část pudu sebezáchovy. I naše děti si všímají, že tatínek, či maminka se za volantem mění ve věčné nadávajíci osobu, pro kterou jsou ti ostatní za volantem blbci a nemají na cestách co dělat.

Je paradox, že já vždy bral německé řidiče jako brzdy provozu. Ovšem jen do té doby, než jsem v Německu strávil týden za volantem. Najednou jsem se naučil zbytečně nespěchat, protože mi došlo, že to vážně nemá cenu. Mohu upalovat po cestách svižně, ale v pohodě a v cíli jsem takřka za stejný čas. Nevadilo mi dát na přechodu přednost chodci, protože se na mě všichni usmívali. Nikdo za mnou nejezdil nalepený "čumákem" na zadní kapotu a nervózně negestikuloval a ve zpětném zrcátku jsem neodezíral z jeho úst sprostá slova. A hlavně, dopravní policie tam opravdu fungovala a za jediný den jsem tam zažil tolik kontrol měření rychlosti, které u nás neuvidíte za měsíc. Nechci, aby to vyznělo tak, že Němci jsou za volantem skvělí. Prostě se mi tam dobře jezdilo a uvědomil jsem si ten rozdíl v odpovědnosti místních řidičů a těch našich. A argument, že mnohde se jezdí daleko hůře, než u nás, mě nějak moc nezajímá. Nechci, aby jsme se dívali na ty, kteří jsou horší.