Blokáda ministerstva zahraničí

K napsání tohoto blogu mě inspiroval včerejší článek pana Hanniga s názvem Už mi jich líto není. Nevedu polemiku s tímto článkem.

Je to jiný úhel pohledu na neochotu jmenovat na ministerský post diplomacie kandidáta Pirátské strany Jana Lipavského.

Tato strana mě ve volbách zklamala a za svůj neúspěch si může sama. Souhlasím s panem Hannigem, že příští volby pro ně budou zřejmě konečná. Ona jim červená svítí v dáli už teď.

Problém hradního pána se jmenováním Lipavského nemusí být ani tak v osobě pirátského kandidáta. Když byl odvolán ministr Petříček, protože zklamal Hamáčka, byl na tento uvolněný ministerský post kandidátem Zaorálek. Ten jako ministr zahraničí působil za premiéra Sobotky. Takže ministerstvo zná jako málokdo. Zaorálek však rázně odmítl se slovy, že to je danajský dar, že je ministerstvo "vykucháno", a že silné kompetence ministerstva přešly jinam.

A tady je jádro pudla. Kam ty silné kompetence přešly? Po hradě se pohybuje zmocněnec pro konzultace s Ruskou federací Rudolf Jindrák. Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky a poradce premiéra Babiše. Se vznikem úřadu tohoto zmocněnce právě Lipavský nesouhlasil. Jeho důvody si můžete přečíst zde.

S osobou Jindráka neměl Lipavský zásadní problém. Problém viděl v tom, že "styčným důstojníkem" by měl být spíše ministr zahraničí, nebo premiér. Toto prohlásil sedmého měsíce léta páně 2020. Viz odkaz výše.

Pokud bude Hrad vést svoji soukromou zahraniční politiku směrem k Rusku a Číně mimo institut Ministerstva zahraničních věcí, bude Zemanovi vadit Lipavský a každý, kdo se bude snažit mít pod kontrolou všechny aktivity ČR v zahraničí. Bude vadit každý, kdo bude mít potřebu moderovat a řídit v tomto kroky Hradu. Je to jeho práce. V současné době si dělá hrad co chce a bude kolem sebe kopat pokaždé, když nad ním bude chtít mít kontrolu ten, který kontrolu mít musí.