Vyvlastnění duše

Platíme za bydlení, platíme za jídlo, platíme za věci, platíme za služby, za elektřinu a plyn, platíme za vodu, platíme za dluhy zkorumpovaného státu i za dluhy svoje vlastní, protože bez nich to nejde. Platíme koncesionářské poplatky za každé rádio a televizi, ačkoli v nich jsou neustále reklamy. Za každý koupený pevný disk či jiné digitální médium zaplatíme poplatek, protože potenciálně může obsahovat "nelegální obsah". Kdy budeme platit paušální poplatek za kulturní prostředí, ve kterém žijeme?

Co je to vlastně kultura? Podle Wikipedie obsahuje literaturu, umění, hudbu, vědu i filozofii - seznam nejspíš nebude úplný. Můžeme do kultury zařadit také potravinářství? Jeden konkrétní výrobek asi ne, ale např. stravovací návyky, recepty, způsoby přípravy jídel či paletu používaných koření, ty bychom mohli. Co stavebnictví? Budova může být kulturní památka, pokud je vzácným pozůstatkem již nepoužívaného architektonického směru. Co konkrétně mají všechny zmíněné oblasti společného? Vraťme se zpět k původní otázce - co je to vlastně ta kultura?

Nejdříve malá odbočka. Jistě máte základní povědomí o Darwinově evoluční teorii. Znáte to - při vzájemném soužití mnoha jedinců stejného druhu v nebezpečném prostředí (potravní řetězec) přežijí jen nejlepší, a tím se zlepší průměrná schopnost přežití příští generace, neboť se předpokládá, že tyto schopnosti jsou dědičné. Richard Dawkins teorii poněkud převrátil, ačkoli myšlenka je stejná - podle něj nejde o přežití jedinců, nýbrž jednotlivých genů v rámci genofondu. Jedinec je definován pouze jako nástroj přežití daného genu, který vznikl na základě daného genetického programování. Já i Vy jsme jen nástroje, které mají za úkol zachovat naše geny. Je to záměr? Takhle to chtěla matka příroda? Ne, záměr to není, je to prostě dlouhodobě stabilní systém. A kdyby nebyl stabilní, tak by život už dávno vyhynul.

Ve své knize Sobecký gen se jde pan Dawkins ještě dál, a stejnou teorii jako na geny aplikuje i na memy. Tady to začíná být zajímavé. Mem je určitá myšlenka či vzorec myšlení. Např. když kývnete hlavou nahoru a dolů na souhlas, je to mem. Vztyčený prostředníček je také mem. Logo Coca-cola je také mem. Memy jsou všude kolem nás. Schopné memy se stávají součástí komplexnějších celků (filmy, knihy) a předávají se dále, neschopné nepřežívají a vymírají. Stejně jako u genů. Mezi extrémně rezistentní memy patří např. koncept Boha, pekla či nebe. Naše řeč je také sada memů. V různých geografických oblastech se používají různá nářečí podle toho, jak tam konkrétní prvky řeči (memy) vznikly, donesly se, či zanikaly. Některé memy jsou nové, některé staré tisíce let. Při pochopení memů je najednou hned jasné, co je to kultura. Je to ten život kolem nás, ale ne ten na úrovni genů, nýbrž memů. Určitě budete souhlasit, že tento život se svou bohatostí prakticky vyrovná tomu biologickému. Kolik existuje primitivních memů, a kolik komplexních děl? Kolik máme kapel, knih, filmů, obrazů... A kolik stránek na internetu!

Molekula DNA se kopíruje rozložením své šroubovité struktury a složením ve dvě identické kopie ve vhodném enzymu, mem se šíří sdílením, nápodobou, předáním informace jakýmkoli způsobem. Při replikaci DNA dochází občas k chybám (mutacím), které mohou daný druh oslabit nebo také posílit, ke stejným odchylkám občas dojde také při předání memů (např. chyby při překladu, nebo i záměrné úpravy). Změna může způsobit vyhynutí dané vývojové větve, nebo naopak její rozšíření na úkor ostatních. Nyní jistě bez zaváhání zodpovíte na otázku, kdo napsal Bibli.

Co mají geny a memy společného? Ano, je to právě schopnost klonování, podle Dawkinse se jedná o tzv. replikátory. Díky této schopnosti je na této planetě tak bohatý život a tak bohaté kulturní prostředí. Je to tak snadné - já něco napíšu, vy to čtete, a teď to víte. Moje informace už není jen v mé hlavě, ale také ve vaší hlavě. Pokud na to všichni zapomeneme, mem zahyne. Pokud to řeknete dál, mem bude přežívat a rozšiřovat se. Jak vidíte, koncept kopírování je základní fundamentální esence světa kolem nás. A koncept intelektuálního vlastnictví je pouze zvrácenou představou těch, kterým jde pouze o maximalizaci zisku. Přesvědčení, že memy by se měly šířit pouze k těm, kdo zaplatí poplatek je stejně pokroucené jako placení daní za čistý vzduch. Je to nelogické, nerealizovatelné a brzdí to kulturní rozvoj. Blíže k tématu bych vám chtěl doporučit článek Aleše Drobka:

Peněženku byste neukradli, ale film ano?

A na závěr pro vás mám krásnou motivační písničku o kopírování (anglicky):