Sice je to mimo všechny aktuální témata, ale nedávno jsem se dočetl, že nová ministryně školství nedostala doporučení psychologa pro práci soudce, kterým se původně chtěla stát a místo toho zamířila k ombucmanovi.
Nějaký ten pátek už paní ministryně školství úřaduje, její výměna před prázdninami asi také nebyla zcela náhodná. Ministra střídá ministryně, fakt, který pan premiér považuje za nejzásadnější. Svědčí o tom jeho výkřik „další žena ve vládě“.
Kateřina Valachová bude jiná. Chtěla být původně soudkyní, ale posudek psychologa, který má doložit každý budoucí soudce konstatoval, že adeptka má příliš silný pomáhací prvek. Zní to hezky, skoro jako altruismus nebo samaritánství, ale ve skutečnosti není o co stát.
Takový člověk má sklony k nerozhodnosti, snaze vyhovět všem a nikoho se přitom nedotknul, až po sklony k nevyžádané pomoci. Jsou to ale skvělé vlastnosti pro politika v závětří. Odpovědného a loajálního ministra, který nikdy nebude rebelovat proti předsedovi, kterému vděčí za funkci. Bude to člověk kompromisu.
Z tohoto úhlu je pak třeba hodnotit rozhodnutí ministryně Valachové o odložení kontroverzní povinné maturity z matematiky z roku 2019 na neurčito. Veřejnost to přijala s ulehčením, protože dosavadní výsledky jsou děsivé. A argument, že nejdříve se musíme naučit matematiku učit, je racionální. Jenže ministryně se rozhodla spíš v souladu se svým „pomáhajícím prvkem“. Nikoho neurazit a neřešit nic, co by jen mohlo skončit odvážným rozhodnutím.
To ostatně pan premiér ani nechce. Problém je to náročný a určitě se pro něj najde dost času v příštím volebním období. Sobotkovým kritériem pro dobré ministry je totiž, aby byli především vidět a objevovali se v jeho pravidelných mediálních svodkách. Jenže porazit v této oblasti pana Babiše je asi nemožné.
