Pojďte děti budeme si hrát! (pro ty mladší parafráze na dva malé medvídky.

Děti pojďme, budeme se testovat a testovat a testovat. Takové ponaučení začal v Americe razit John Dewey, http://johndewdewey.edu.np, který svou neobyčejnou osobností a charismem  dokázal získat tak oddané příznivce,

kteří se nadšení po jeho přednáškách rozjeli do světa a provedli Deweyovi stejnou službu, jako dřívější následovníci Herbarta. 

Jen například, taková projektová metoda, v Americe zmorfovala do soutěže otců, který dokáže vyrobit lepší dioráma o prvních osadnících.

Nadšení, že by testovat na základě standardizovaných kvalitativních testů, už v brzkém věku dokážeme dítěti určit šťastnou a profesionálně úspěšnou budoucnost dítěte a budeme vědět, k čemu všemu bude nejlépe vhodné (to je hodně odporné slovo.) 

Nechci si teď hrát s jeho kritiku, o  kterou se zajímal život, jeho intelektuálním sporem s kolegou profesorem Příhodou. Jehož ambiciózní a dneska bychom řekli, až moc asertivní touha, zavádět nové a dosud neověřené, byla nečekaně přerušena protektorátním zřízením a později naplno rozpoutanou II. světovou válkou. 

Budu se věnovat základním výtkám Chlupova opozičního vystupování proti plošnému nebo unifikovaného testování. Byla by to významná obava o komercionalizaci, tedy možnost prodeje testů před vlastními zkouškami. (Právnická fakulta v Praze) A to se nedělo zas tak dávno. Dalším argumentem byl přece jen akademičtější. Nenašel rozdíly mezi klasickým testováním a testováním unifikovaným. Opíral se při tom o výzkum profesora Tichého. Tak  Proč měnit něco, co funguje? (Burke, Thatcherová). Kde je ten zásadní kvalitativní rozdíl? Co navíc, to přinese studentům a vyučujícím? Důležitou výtkou též bylo časté opakování testových otázek, které vůbec nic neřeknou o osobnosti zkoušeného člověka.

Platón napsal mnohem více dialogů se Sokratem, ale v testech najdete obvykle jen tu o jeskyni. Prý je to ta nejtypičtější. Možná je, ale je právě tohle cílem jako prověření  znalostí a zájmů, když je to, to nejznámější, za mých mladých let se říkalo „díla stěžejní“. A je to účelem? Prokáže student svůj skutečný zájem o obor tím, že bude vědět jedno hlavní dílo? Pravděpodobně si ho ani nepřečetl, jen snad nějaký výtah. To byl další Chlupův argument, potřebuje „nadšence“ lidi se skutečným zájmem. Test zkusí, kde, kdo, by se to náhodou povedlo. 

Jak jde o čas  a  stále se vracíme k testování na pozici behaviorismu.

Na závěr stojí jen malá připomínka. Máme tu vědecky ověřené systémy. Tak proč jeden považovat mohutně protože, je momentálně považován za svatý Grál. Je to stejné jaké u matematiky. Hejného metoda má tisíce agresivních kritiků, ale zas ne tolik odpůrci, ti se drží stranou a v tichosti přemýšlejí.