Vyslechl jsem rozhovor dvou maminek, jak hledají pro děti nějakou vhodnou Kindergarten s dobrou učitelkou angličtiny. Mluvili o jedné konkrétní, jejíž název jsem nezachytil. Součástí sdílených informací byla i úvaha,
proč se školka s výukou angličtiny jmenuje Kindergarten.
Ponechám teď stranou, že nejsem velkým příznivcem výuky cizího jazyka před zvládnutím toho mateřského a odpovím, co dělá v angličtině, ale kupodivu i ve francouzštině i španělštině, bez jediné jazykové úpravy nebo zkomolení, čisté německé slovo.
Celkem překvapivě je za tím Němec Friedrich Fröbel, pedagog, který je dnes považován za zakladatele veřejné předškolní výchovy. Nebyl prvním, žil na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, kdy docházelo k velkým ekonomickým změnám.
Začal být nedostatek pracovních sil a rozvíjející se průmysl nabízel dříve nemyslitelné, zaměstnání pro ženy – matky. Rozpadala se tak staletá základní péče o dítě v domě a začínalo být nutné zřídit zaopatřovací ústavy, které by děti pohlídaly po nezbytně dlouhou dobu.
I tady zapůsobila přirozená evoluce a k prostému dozoru se přidávaly různé další aktivity. Hry, zdokonalování v jazyce, pěstování rostlin, starost o domácí zvířátka.
Fröbel je důkazem, jak moc nás naše vlastní zážitky v dětském věku ovlivňují do dospělosti. Matka mu zemřela v útlém dětském věku a macecha ji nedokázala nahradit. Koncepci Kindergarten Fröbel založil občansky, nikoliv stavovsky, jak bylo tehdy obvyklé.
Inspirativně na něj zapůsobilo setkání se švýcarským pedagogem Pestalozzim, i když se s ním později rozešel ve zlém.
Ukázkovou školu, odkud se rozšířila do světa, založil v Blankenbergu u Rudolfstadrtu. Jak už to tak v historii bývá, původní účel byl dost jiný. Vzorová Kindergarten měla sloužit jako poradenská a instruktážní centra pro matky, jak správně pečovat o svoje děti.
Postupně se rozšířila zejména v Anglii a následně v Americe, kde byly přejaty i s původním německým názvem. Později se tento výraz stal v podstatě synonymem institucionální předškolní výchovy jako takové.
