Elektronická evidence tržeb se stává stejně emotivním tématem, jako byla prezidentská volba nebo momentální probíhající konflikt na Ukrajině. Ale co čekat, když samotný ministr financí s tím spojuje záchranu daňového systému v ČR
a narovnání nespravedlivých podmínek pro všechny.
Spor má kromě té iracionální „všecý tu kradů“, naštěstí i ideologickou rovinu. Od té lehké ekonomické: jde o zásah státu do trhu a to je vždy špatné, přes opatrnické: stát musí plnit svojí kontrolní funkci, hlídat a určovat mantinely, až po konspirativní teorie velkého bratra.
Kus pravdy by si měl být schopen obhájit každý ze zastánců. Tedy pokud se rozhodl na základě ideologie a ne na základě manipulativních titulků v tisku. Taková debata je prospěšná pro všechny strany, ale pro náš daňový systém není vůbec podstatná.
Ano, nepopírám, že v pohostinství i v ubytovacích službách nebo u drobných živnostníků nedochází k občasnému krácení příjmů. Prosím, nechme jim to! Tenhle problém za nás brzy vyřeší platební karty, QR fakturace, či něco podobného. Ale bude to vnitřní impuls.
Efekt, se kterým počítá ministerstvo financí je v porovnání s deklarovanou výší daňových úniků opravdu směšný. Je to jako kdybychom na Titanicu řešili problémy s elektrickým vedením v kuchyni. Dobré pro odvedení pozornosti a odreagování, ale to se dá páchat příjemnějším a méně obtěžujícím způsobem.
Státu unikají peníze někde zcela jinde a EET se stává jen pouhou kompenzací neschopnosti.
