Divadlo v Poslanecké sněmovně a následný kabaretní střet mezi panem Babišem a Kalouskem odvádí zbytečné pozornost od argumentů, kterým by se mělo dostat více pozornost.
Mohu pokračovat v marném boji s plánovanou elektronickou evidencí tržeb a dnešek je pro to příhodný. (pátek 9.7.2015) Dnes spustil pan Babiš divadlo, kdy se rozhodl oslovit i nepočetné diváky při jednání PS. Jeho obří účtenky měly dokázat, že se nikdo nemusí bát úniku citlivých informací. Zcela plánovaně a bohužel pro velkou část voličského potenciálu i úspěšně, odvádí pozornost jinam.
Nemám rád, když se jakékoliv jednání zvrhne v kabaret, ať už se jedná o terapeutickou skupinu, soudní jednání nebo Poslaneckou sněmovnu. Proto nemám nadšení pro formu odpovědi, kterou zvolil předchůdce na křesle ministra financí a mám strach, že to správné, co řekl, vytěsní z titulků přetahovaná o obří účtenku.
A přitom použil dva naprosto jasné argumenty, které nesmí zapadnout. Je to sice stále dokola, ale jak se ukazuje, opakování není jen matka moudrosti, je to nutnost.
První je problém marginálního užitku i při maximálním úspěchu. Daňové úniky v maloobchodu představují cca 5%. Jsou na to různé výzkumy, jejichž oprávněnost nezpochybňuje ani předkladatel, ale tady opravdu stačí zapojit jen selský rozum.
Dojde k větší škodě u obratu v miliónech nebo tam, kde zvyknou počítat v miliardách? O tom jsem se rozčílil už v minulých textech a tak se zaměřím na druhý názorný argument pana Kalouska, o kterém jsem, tak jako tak, chtěl něco napsat.
Nejde o nic světoborného, jde jen o to, že velmi dobře víme, kde nám daňové podvody vznikají nebo aspoň tušíme, ale nedaří se na tom nic změnit. Je to oblast, kde se hraje jiná liga a můj nedávný přátelský rozhovor s podředitelem jedné podsekce na finančním úřadě lokálního významu mi potvrdil, že „ONI“ to ví také.
Z nedostatku odvahy nebo schopností ale raději kontrolují ty menší, u kterých se tak jako tak vždycky něco najde. V tomhle jim jdeme souhlasně na ruku. Je to vůbec první rada, kterou vám daňový poradce dá. „Finančák musí vždycky něco najít, tak mu tam něco necháme.“
Za ty roky jsem získal skoro dojem, že i dámy na FÚ jdou zcela účelově po věcech, které jsou právě v módě. Naposledy to bylo uplatňování DPH z provize za stravenky a pak nezdaněná škoda z inventarizace. Skoro mám pocit, že je to zvláštní forma středověkého odpustku.
A teď, kde jsou tedy ty miliardy daňových úniků. Pan Kalousek jmenoval Synthezii, já jmenovat nemohu, ale princip je stejný. Jde o velké podniky ve skupině nebo organizační složky mateřských podniků, které se nám po novele občanského zákoníku změnily staromódně na odštěpné závody, ale technicky jde pořád o totéž.
Pracuje u vás bratr, jeho žena, váš syn a nedej Bože i matka. Jste jedna šťastná podnikající rodina. Vaším společným cílem je nejen vydělat, ale také platit co nejmenší daně. Bratr je líný, nepracoval a dosáhl ztráty. Matka byla činorodá a pracovala i za něho a živila ho. Vy jste pracoval jen půl roku, druhou půlku jste promarodil, ale dokázal jste udělat takový kšeft, který se povede člověku jednou za deset let. Co udělá správná semknutá rodina?
Sejde se, poradí a rozhodne. Ti, kteří vydělali, pomůžou těm, kteří to štěstí nebo spíš schopnosti neměli a tolik se jim nedařilo. Není to moc odlišné od toho, co se děje, pokud vlastníte více firem. Ti ve ztrátě nafakturují úspěšným konzultační práce, ekonomické poradenství nebo reklamní činnost.
Problém je, že tohle se neděje ad hoc, po vzniklé situaci, ale stav zralý k internímu vyúčtování se navozuje uměle. Formálně je všechno dokonale podchyceno, smlouvy opatření kulatými razítky věhlasných advokátních kanceláří, účetnictví prověřeno stejně seriózními auditorskými společnostmi. Slovy onoho kolegy z berňáku: „jenže tam jde o velké peníze a velké firmy, ty si to umějí zařídit!“
A já za obyčejného poplatníka dodávám: „a tak se půjde po těch, co si to zařídit neumí nebo spíš to nedokážou zaplatit a tím otrávím všechny. Podpora motivace drobné podnikatelské činnosti jako vystřižená přímo z evropských fondů.
