Prezident je opět za hrdinu. Dokáže vyhmátnou citlivé místo a nebojí se na to upozronit. Neschovává se za klišé a nemá strach z pražské kavárny. Hají české zájmy.
Tiše jsem doufal, že se léto obejde bez prezidentských mediálních přešlapů, ale věděl jsem, že je to neuskutečnitelné přání. Nicméně doufat jsem si nezakázal. Marně. Prezident Sjednotitel či mediátor se nechal slyšet, že nechápe, proč jsou peníze na uprchlíky, ale 30 miliónů zadluženému Klokánku se najít nedokáže.
Postavil tak české roztomilé děti proti nechtěným uprchlíkům a kochá se vzniklou debatou. Vždyť řekl jen pravdu, konečně někdo, kdo se ozval. Nikdo jiný se jich nezastane. Řekl to tak, jak to je, jsou to fakta, jen nikdo nemá odvahu je říct nahlas. Podobnými výroky hladící ego pana prezidenta se to na sociálních sítích i diskuzích jen hemží.
Vždyť odporováním názoru našeho prezidenta by člověk dával přednosti cizincům, myšleno potencionálním teroristům, před českou holčičkou, která v životě zatím moc štěstí neměla. Postavit se proti takové demagogii znamená smířit se s označením vlastizrádce, necity a jiným, nepublikovatelným výrazům
Jsem přesvědčen, že prezident Zeman zná skutečná fakta, konečně byl premiérem, je ekonomem, takže problematika rozpočtu je mu dostatečně známá, takže velmi dobře ví, že srovnává nesrovnatelné. Úplně stejnou logiku by mohlo mít srovnání zdravotních výdajů na jednotlivé diagnózy. Proč platíme milióny slovenskému hemofilikovi, když za ty peníze můžeme poslat tisíc našich děti na léčebný pobyt?
Problematika Klokánku je mnohem složitější. Jednak je částka mnohonásobně větší a za hodně si může i vedení samo. Určitě dělají záslužnou práci, ale systém je nastaven tak, že dotací od státu, či jakoukoliv formu podpory, dostat nemohou.
Příjemce jakéhokoliv státního příspěvku nesmí mít splatný závazek vůči státu. A Klokánky dluží na sociální a zdravotním pojištění. Tak je to nastaveno. Když si odmyslíte, o koho teď jde, věřím, že shledáte, že je to správné a logické. Přeplatek na dani také nedostanete, když dlužíte na jiné. Stát pomáhá jen těm, kteří plní řádně povinnosti vůči němu.
Jestli se tento systém má ve výjimečných případech zmírnit, zavést výjimku, to už je na jinou diskuzi a pokud by to pan prezident se svojí starostí myslel vážně, právě tento problém by nastolil. Takhle jen plácne do vody a odměnou mu je, že se o něm opět mluví a dostává množství obdivných zpráv za svoji odvahu. Poštvání lidí proti panu Sobotkovi, který musel zareagovat státotvorně, je už jen takový příjemný bonus navíc.
