Předpeklí ordinace praktického lékaře

Chodíte k lékaři? Má tam takovou místnost, které se říká čekárna. Ta naše je hodna svého jména. Pod tři hodiny se nedostanete. A kolik informací chytnete. A virů?

K lékaři se snažím chodit jen ve zcela výjimečných případech. Snad za to může i čekárna, kde obvykle trávím několik hodin, které zoufale potřebuji na něco potřebnějšího. Třeba odpočinek. Pokud jsem objednaný na konkrétní hodinu, vím, že tu strávím minimálně šedesát minut, pokud jdu na slepo, jedná se o celé dopoledne.

Pokaždé se tu potkám s hromadou zajímavých lidí, kteří mají potřebu sdělovat svému okolí, jakým neduhem právě trpí. Když vyčerpají svoji anamnézu, vyslechnou si choroby svého spolučekajícího a někdy přidají i fatální onemocnění někoho z rodiny nebo známých. Jejich vyprávění je tak sugestivní, že občas pociťuji příznaky některých nemocí. Začnu pokašlávat a to nikoli významně. A raději si odsednu, pokud je kam.

Většinou dělám, že spím, aby mne snad někdo nezatáhl do diskuze o žlučníku a plísni mezi prsty. Někdy si čtu a nebo jen tak hledím z okna, kde se producíruje městská zeleň.

A pak se otevřou bíle dveře ordinace a objeví se Anděl milosrdenství. Sestřička. V davu to zašumí a všichni se těší, že jsou na řadě. I já se těším a začnu se tetelit. Sestra si jednoho z pacientů vybere a odvede dovnitř. Už dávno vím, že dotyčný stále nemá vyhráno. Ještě ho čekají dvě místnosti, než se dostane k panu doktorovi.

V té první obvykle probíhá výslech vedený sestřičkou, která připraví kartu a nešťastníka na vyšetření. Změří mu tlak, pokárá, pokud něco nedonesl a uklidní, že už to bude trvat jen chviličku. Ve druhé místnosti se kupí zdraví pacienti, aby náhodou nechytli něco od těch nakažlivých, protože si jdou jen pro nějaké potvrzení. Tady také sestřička odebírá různé množství krve na další rozbor. Ovšem jen po ránu.

Už jsem na řadě. Mezitím si musím vyslechnout černou kroniku poloviny Prahy 8, být svědkem hlasitého pípání, při esemeskování na starém typu telefonu. Také se několikrát usměji na sestřičku, když mi oznamuje, že už to bude vteřina. Věřím jí. Že to myslí dobře. A snažím se nechytit nic z toho, co tu probírají.

Po třech hodinách mám recept na prášky na tlak. Čekárna je našlapaná k prasknutí a usměvavá sestřička ještě nestihla ani vypít studenou kávu, kterou připravila někdy ráno. Nechápu, jak to zvládá. Den po dni. Asi je to skutečně anděl. Příští týden jdu na krev, to abych si raději našetřil dovolenou.