Naše země si zaslouží...

Jsem zasmušilý, protože se blíží svátek naší republiky, která je jiná, než před sto lety, ovšem ani zdaleka nevypadá tak, jak by měla. Jak by mohla. Zaslouží(me) si to?

Vím, že kritizovat je mnohem snazší a proto nebudu užívat kritický tón. Použiji snad spíše povzdechu, či přání. Budu své (a naší) republice přát k svátku. Vlastně narozeninám. Sto svíček je dost. Tři, možná čtyři generace se vyměnily. Republika zažila mnohé, od zrodu, přes ukrajování, bombardování, osvobozování, znárodňování, obsazování, sametování, až k dělení.

Na jednu republiku je toho až dost. Nyní jsme na konci dlouhé cesty od demokracie, přes teror, k normalizaci. Nakonec jsme se vrátili k jakési demokracii. Ovšem je jiná, než v dobách tvého dětství. Pochopitelně. Máme tu vymoženosti jako média. Také jsme si zavedli skvělý nástroj, kterým jsou dotace. Užíváme si státní dluh a rozpadající se mosty a lávky. Každou chvíli se radujeme během předvolebních akcí, kde se těšíme na balónky, párek a letáček. Svoji odpovědnost předáváme lidem, které prakticky neznáme, nekontrolujeme je a celé volební období na ně nadáváme.

Jsme na vrcholu sil. Víme, kde jsme udělali kdejakou chybu, ale nějak se z ní nedokážeme poučit. To jsme zvládli snad jen z krizového vývoje. Možná. Děláme nové a nové chyby a říkáme jim daň za demokracii. Díváme se na obrazovky, kde nám různí lidé říkají, jak krademe a sami přitom optimalizují, odklánějí a arcikradou. Čteme si noviny, kde nás straší nejrůznějšími hrozbami, které by ani nenastaly, pokud by je pod rouškou korektnosti kdosi nezhmotnil. Strach je mocné palivo do motorů rozkrádačů společných peněz.

Víš, milá republiko, věřil jsem, že už nastane klid. Pokoj na rozumnou práci, na správnou výchovu dětí. Že se přestaneme bát jeden druhého, že na nás důvěrník napíše nelichotivý posudek a my si ani neškrtneme. Těšil jsem se, jak konečně nebude my a oni. Že se přestaneme rozdělovat, ale spojí nás společný cíl. Spokojená, silná a zdravá republika. Spokojení, silní a zdraví občané. Skutečně jsem si myslel, že slova dostanou správné významy, kterým budeme všichni správně rozumět.

Milá republiko, tedy to, co z tebe za století zbylo. Přeji Ti, abys s námi neztratila trpělivost. Nenech se otrávit negativisty, závistníky, očerňovači, zakrývači pravdy a ohýbátory rozumu. Jednou jim přece musí dojít, že tudy cesta nevede. Že jsou jen světlonoši na slepých uličkách a žádné peníze neumlčí jejich špatné činy. Nechť všechny, kteří mají touhu a chuť vládnout, osvěcuje a provází mocný hlas svědomí; ať se mohou radovat ze vzkvétající země, kterou jedinou si zasloužíme. Je to přece náš domov, zde žili naši předkové a zde budou žít i naše děti.

Všechno nejlepší, republiko naše.