Když mi video spolklo svou poslední kazetu na cestě za věčným elektronickým Bohem, nevěřila jsem tomu. Pořád jsem se snažila tu kazetu z něj vydolovat, mačkala jako smyslů zbavená EJECT!!! A to jsem netušila, co bude následovat..
Někdy se to stane. Nastane u vás doma "vzpoura strojů". Stalo se mi to s videem, mým věrným kamarádem v dobách dobrých i zlých. Vím, že video je překonané medium, že už absolutně nikdo video nemá, já ano. Jsem skoro hluchá a právě ten můj starý "panasoňák" mi nahrával, vražen kabelem do set top boxu, filmy a seriály se skrytýma titulkama, teletext str 888. Jak jsem byla poučena, ono to video nahrávalo sice film, ale zároveň právě tím káblíkem v STboxu i skryté titulky. A byl požer se na to dívat, co jsem si nahrála, to jsem si pustila druhý den,....jako první selhalo ovládání. Pak tlačítko play a stop. Manžel to vyřešil tak, že video vykuchal, otevřel jeho kryt a podlepil kontakt "play" a "stop" obyčejnou náplastí. Šlo to, vždy jsem zvedla kryt, přehrávala si, tlačíce prstem na ty vykuchané vnitřnosti. I ránu mi ta "svině drát" dala :-) - ale pak se stalo právě to, že na mě začal paňasoňák plivat kazety. Zastrčit, okamžitě se vynořila, zastrčit znovu, znovu ven...vytáhnu a namotaný pásek všude kolem....strašné....:-) A nakonec mne kousl. Bez nadsázky, bez diskuse.... zkusila jsem to naposledy, dát tam kazetu - zmáčknu play a RAF....dekl spadl zpátky a přerazil mi prsty na ruce...prostě mě to KOUSLO.
Je to jak z horroru od Stephena Kinga, ale bylo to tak, kouslo mě moje video a já je, zabalené do deky, vyhodila do popelnice....Ale jakoby to všechny ostatní přístroje ¨"věděly", že se něco "špatného" dělo jejich kamarádovi....:-) Den na to jsem vařila bramborovou kaši a řízky. Oukej, řízky jsem naklepala, obalila a čekala, až se uvaří erteple....a vzala jsem si ruční šlehač. Ano, má své roky za sebou, je to už starý pán...ale VYHODIT obě své šlehací metličky přímo do mých očí a na mou hlavu?????? Nestačila jsem se krýt, naštěstí jsem zůstala nezasažená...ale já nechápu, jak se mohly rozletět metly, zapasované ROVNĚ do šlehače, doleva a doprava..........grrrrrr :-)
Dobrý, tak kaši jsem nakonec udělala....dávám je do myčky...Plus všechny ostatní upatlané nádoby, talíře, nože, příbory, škrabky, hrnce. Najednou . "krchkrchkrch krch..............blllllllllbubli...blluu......blubli blubli...." - a přiběhla celá mokrá moje zbývající kočka Madlenka....vytekla myčka. - ale JAK MOHLA VYTÉCT? nebylo nic, čeho bych si všimla, že by byla porouchaná...když nám po kuchyni plovala sada hrnců, už jsem si říkala - "A sakra..vzpoura strojů.." Manžel pořád mlel jen o tom, že "vše jednou doslouží", ale už mi to bylo jedno...Já vím své :-)
Říkala jsem si jen, co bude další v pořadí....a dočkala jsem se.....pračka, místo aby krásně vyprala voňavé cíchy, zadrhla se, vyvrhla ven tří ponožky a to bylo vše. Sice to byly "liché" ponožky, které postrádám již pátým rokem, co tu novou pračku máme (a to jsem si myslela, že trend ponožek, které se "ztratí" v pračce, je jen pomluva, ale je to tak), ale zadrhla se a odmítla otevřít buben....až mažel na ní chtěl použít hrubé násilí a pohrozil jí kladivem - tak se otevřela....neskutečný.
Lednička to samé.....chtěla jsem dneska dát do mrazáku colu a čtyři sáčky na led. V mrazáku byl krápník, nekecám, krápník....kapal pěkně polozmrzle do špenátu a buřtguláše, takto tam zmražená jídla byla..... Už jsem nemohla na to nic říct.....i lednička....vše je žluklé, rozmražené, odporné a zkažené...
"Nic si z toho nedělej", těšil mne můj manžel, "vše se to spraví" - a jeli jsme na barák po mé zesnulé babi. posekat trávu.....pozemek je hodně velký a moc se mi líbilo odnášet koše trávy, co mezitím manžel posekal, byla to krásná relaxace....do té doby, než sekačka udělala "gggggrrrrrrrrrrcherrrrrrrrrrrrrrrrrr" a prostě přestala sekat. Dobrý, to se stane, porouchá se.... vzal druhou...sekal a sekal...a i ta půjčená - podotýkám benzínovka s obrovským košem - "grrrrrrrrr..blll.....................křach křach...kčřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřřř" a bylo po ní. Manžel to nakonec dosekal kosou a to, že se sekl do nohy, to byla jen takové malé odbočení.
Přijeli jsme domů a parkoval našeho Peugetoa z roku raz dva. Oukej, Peugeot ho vždy poslouchá jako hodinky. Najednou ne, blafl a doslova "umřel" a museli jsme ho dotlačit na parkovací místo. Tam ho manžel zkusil nastartovat, jistě, že chytl hned...ale raději nepokoušel osud, zacouval s ním zpátky a šli jsem domů..
Chtěla jsem mu ohřát polívku, plyn na sporáku blafl, udělal "blefffffffffffffffbllllllfffffffffffffff lflflffllfllf" a málem vybuchl. Příběhl manžel se slovy: "Co tady proboha děláš??????" a já: "Vzpoura strojů, zlato, " odvětila jsem mu věcně, zcela zbavená hysterie....
"To je normálně v prdeli, co se to dneska děje.....,"řval můj manžel, " to jsou snad roboti, nebo tu píčovinu, co ty ted čteš, Tommycnockeři? jak to můžeš číst???? Vidíš, to čteš a od té doby se nám vše porouchává....."
Už se začínám ohledávat, jestli nejsem taky mimozemšťanka a obě ňadra se mi neslévají v jedno a Stephena Kinga budu číst jen potají, slibuju..... :-)
Každý, kdo měl někdy doma "vzpouru strojů" ví, o čem mluvím. Je to zcela prapodivné, leč vysvětlitelné.....ale já vím svoje. Stroje a přístroje mne zkrátka nemají rádi...divím se, že drží ještě počítač................................................
Krásnou neděli přeje vaše Petra....
