Poslední ze Sedmi statečných...

Už asi týden se objevuje tolik zpráv o úmrtí slavných osobností, herců, umělců, fotografů  apod, že jsem se přistihla, jak si při čtení dalšího nekrologu pobrukuji text slavné trampské písničky: "Zatracenej měsíc listopad..."

LIstopad je pěkný měsíc....padá listí, miluji "dušičkové" pošmourné počasí, mlhy, také jsem se v listopadu narodila, takže to bude asi taková moje srdeční záležitost. Ale přibývá nekrologů, přibývá úmrtí lidí v okolí, i slavných lidí.....Cohen, nebo náhle zesnulý Vlado Štancl, nebo "¨pražský chodec" pan Všetečka. Co mne ale dneska dostalo do kolen, bylo úmrtí Roberta Vaughna.

Samozřejmě, nikdo tu není věčně. Jenže Robert Vaughn byl (už ten minulý čas mne zaráží) taková stálice. Poslední ze sedmi statečných. Podfukář. Senátor Parker ze Skleněného pekla.....a mnoho dalších rolí.... Moje srdcovka je ale Sedm statečných a dovolte mi, abych na ten film zavzpomínala.... pojí se totiž s mým dětstvím, na něm jsem vyrůstala....

Bylo mi asi šest let, když si soused pořídil videopřehrávač. K tomu pár naprosto příšerně nahraných, ojetých a otrhaných videokazet, kde byl rychlodabing v podobě hlasu jednoho člověka (krásně je to vykresleno v Troškově Slunce senu - "Vodvahu. Poslechni svého pána. Střílej, střílej..." "Ach bóóže můj bóóže, už budu..:-)) Barva obrazu byla většinou modrozelená nebo růžovočerná, ale věděli jsme všichni, o co tam jde. Bylo to jako v kině nebo v nějakém veřejném promítání, dnešní ..náctiletí se nad tím jen posupně zasmějí, ale opravdu to tak bylo....a to byl rok cca 1986. V obýváku u souseda byly shromážděny židle, paní bytu připravila občerstvení a prostě jsme tam chodili jako do kina.....my, děti, jsme seděly na zemi s hlavou podepřenou v dlaních před televizí (Orion) nalepeni na obrazovce a lapaly každé slovo, každé gesto pistolníků... Dneska už by tomu nikdo neuvěřil, ale my jsme opravdu v té změti barev, sekajícího se dabingu a neustále porouchaného videa viděly své idoly....

A nevadilo to ani dospělým - brali to jako nutnou daň k tomu, že má teda soused video, byť poruchové....dokonce si vzpomínám na to, jak se úplně "vytlačilo" tlačítko "play" - dálkové ovládání prostě neexistovalo. Abychom se mohli dívat, jedno dítě vždy drželo deset minut "službu" u videa, když drželo palcem tlačítko Play...když se pustilo, tak video nepřehrávalo. Této služby jsme se s kamarády z našeho patra s radostí chopili a drželi jsme Play, dokud můj táta nevynalezl zlepšovák - prostě otevřel velkou sichrhajsku, bodl pod tlačítko Play do stolku, přiklepl pár ranami kladivem a hlavice zavíracího špendlíku takto "držela" tlačítko Play, takže nemusely do služby děti... :-) Příjde vám to asi velmi vtipné a mně taky, ale tak to tehdy opravdu chodilo... :-)

A jednou donesl tátův kamarád opravdový poklad - ORIGINÁLKU Sedmi statečných...s dabingem....v barvách.....se zvukem!!!! Ani jsme nedýchaly s ostatníma dětma před TV obrazovkou....Tak jsme fandily Vinovi a Chrisovi.....ve scéně s pohřbem a jízdou kočárem s rakví....umíte si představit, co to znamenalo pro tehdy šestiletou dušičku? Jak já je milovala....nedávno jsem našla svůj penál z druhé třídy ZŠ. Mimo srdíček a různých kravin bylo verzatilkou doslova vyškrábáno do plastového obalu, na kterém jsou dvě koťata, čtyři jména - VIN, BRITT, CHICO, CHRIS..

Vincent v podání Steve McQueena byl jasnej, to byl idol absolutně všech. Byl to něco jako novodobý Vinnetou :-) Chico v podání Horsta Bucholtze, to byl zase hezounek a kdejaká spolužačka ronila slzy, když: "von tam zůstal s tou s tím černým copem, bůůů" :-)  Mě se líbil Brit. Uměl to s nožem. Mimochodem, všimli jste si někdy neskutečné podoby Jamese Coburna (Britta) a Benedicta Cumberbatch (Sherlock) ? - ta podoba je až zarážející......schválně se na ně podívejte pro srovnání...

Plešatého Chrise zase milovaly naše maminky....to jeho charisma jsem pochopila až o dobrých třicet let později.... :-) a stranou od těchto čtyř zůstával trošku stranou Charles Bronson, alias O´Relly (pro ty, kdo film viděli z rychlíku, je to ten "s těma dětma") :-)

A konečně se dostávám k Harrymu a Lee... Harry mi nic neříkal, herec Brad Dexter....ale Lee....to byla jiná liga. Robert Vaughn...toho jsem si sice do penálu nezapsala, ale postupem doby, když jsem ho viděla například opět se Steve McQueenem v Skleněném pekle, nebo jako hrdinu ze seriálu Podfukáři....pořád jsem si říkala, že ještě žije poslední ze sedmi statečných....i Eli Wallach coby padouch Calvera zemřel dřív než on.... achjo....

No jo...tak už jsou TAM všichni. Chris, Vin, Britt, O´Reily, Chico, Harry, Lee....

Čest jejich památce, už jsou všichni spolu. Nikdy nezapomenu, jak jsem je milovala a představovala jsem si, jak mě brání, jak to umím s nožem jako Britt, jak mi dá Vin pusu, jak mne zachraňuje Chico....ach......ty krásné dětské sny....

ROBERT VAUGHN - 22.11.1932 - 11.11.2016?