WC a dršťková

Stává se to. Občas vám Vánoce nevyjdou dle vašich představ. Když pominu provozní věci typu - nejsou peníze na dárky, nejsou dárky, nedorazily dárky, dopravce PPL se ožral a nedovezl dárky včas, protože chrápal v odstaveném autě...

Tohle všechno se dá tolerovat. Vánoční hysterie je okolo 21 - 23 prosince na vrcholu.  Lidé se nenávidí, řvou na sebe, shání na poslední chvíli naprosto všechno. Byla jsem vloni svědkem toho, kdy pán vyrazil na nákupy přímo 24.tého, na Štědrý den. Spíše "štědré ráno". Koupil co mu padlo pod ruku. Jeho manželka dostala knihu Vlasty Pittnerové "Ve mlýnech", syn puberťák autíčko na vysílačku, sedmnáctiletá dcera Rivieru Barbie v plavkách a babička a děda kroužek na penis a masážní afrodisiakální olej. Zdrcený otec rodu to posléze komentoval slovy: "já si myslel, že to je sprcháč a ten kroužek, že je taková ta posilovací pomůcka do ruky, takový ten gumový kroužek..." :-)

My jsme letos s manželem měli pěkně vypečené Vánoce. Malovala jsem si, jak to bude krásné, jak si nazdobíme stromek... (ovšem bez lamet, vloni jsme celé svátky pozorovali kočku, která sežrala lametu a pak jí napůl vyblinkala a napůl vykakala....a to se vyjadřuji ještě kulantně), takže jsem chtěla prostě "svátky"...s vůní jehličí, cukroví, kapra, salát...a bez pozorování s..roucí kočky a měření lamety, která z ní už vyšla a která v ní zůstala....já chtěla za ní zatáhnout, ale tím bych jí také mohla rozříznout střeva, takže jsme štědrý večer, Boží Hod i Štěpána strávili pozorováním a měřením kočičích výměšků, paráda. Myslela jsem si, že už nic horšího nás nemůže potkat, to jsem se ale mýlila.

Okolo 20.12 jsem se vzbudila ne zcela ve své kůži, abych volně parafrázovala páně Šimka a Grossmanna. Pravda, teplotu jsem měla, ale co hlavně - úporné bolesti hlavy. Při předklonění jsem myslela, že mi hlava exploduje. Rýma, kašel, horečka...a jelikož jsem skoro hluchá, ztratila jsem navíc čich a chuť. Dokopala jsem se k doktorce, diagnostikovala mi prudký zánět dutin, "zastydlá rýma". Já si vždy myslela, že to je nemoc dětí, že to jako nemůžu mít, ale bylo to šílené. Já nemohla nic. A čich a chuť - nikdy bych nevěřila, jak je například čich důležitý. Bez něj je půl chuti pryč, opravdu ale. Už jsem bilancovala...."Já jsem hluchá. Teď nemám čich a chuť. Zbývají mi dva smysly...zrak a hmat...tak to můžu jít do prdele!!!!" řvala jsem na manžela, který podezřele kýchal. A ano...chytl to taky. "Já dikab dejdu.." tvrdil, když jsem ho kopala k doktorovi, nakonec jsem tam zavolala a on jako už z povinnosti k doktorovi tam musel. Vyfasoval antibiotika jako já a tak jsme společně marodili..

To byly Vánoce....Salát jsem udělala, ale dochucovat ho musela sousedka. A navíc ho půlku sežrala, ona je jak Baloun ze Švejka. Já nevím, jak chutnal. Vše mi chutnalo jako piliny. Kdybych místo řízku usmažila podrážky z holínek, bylo by to stejné. Ložnice se proměnila v lazaret.

Místo stromečku jsme měli teploměr, místo prostírání posmrkané kapesníky, místo punče kapky do nosu a místo cukroví prášky. Už už jsem si myslela, že hůř být nemůže, ale zamířil k nám "romantický dárek" od mého muže. To máte tak. Před měsícem jsem prodělala ošklivou střevní chřipku. A jak to tak bývá, brala jsem při ní smykem cestu k WC, co nejrychleji...a jak jsem prudce dosedla, celý WC se naklonil, nádržka narazila do zdi a celé to prasklo. Zalepil to, ale to jsem netušila, jaký má pro mne dar....třiadvacátého zvonek, kurýr....neuvěříte, co mi dostrkal domů....

Byl to s odpuštěním "hajzl". Hajzl, který byl obalený igelitem a nahoře zavázán dárkovou vánoční mašlí. Kurýr ho dostrkal přes práh, zajuchal si: "ho ho hoooou....Veselé Vánoce...tady je ten nejlepší dárek, co jsem kdy komu dopravil!!", nechal si zaplatit a odešel. Mlčky jsem si sedla na ten nový WC jako na židli a jala se přemýšlet o životě. Přišel manžel, viděl mne, jak tam mlčky sedím...a "už je tady, hajzl..." smrrrk, éééch, epšíííí" kejchal. "tak ti díky..." děla jsem malomyslně..."Deboj..."objal mne na délku paží, abych mu ještě nedala do nosu další viry..." se bodivej do brasáku"..."do mrazáku?" rozkřikla jsem se radostně a běžela tam...

Víte co tam bylo? Ne žádný prsten, který se chladí, který je schovaný. Ne zlato, které nemůže být zatím vidět a v chladu je mu nejlépe...i bych uvítala hovězí svíčkovou nebo roštěnky. Ne. Byly tam DRŠŤKY. Převázané mašlí. Hovězí dršťky. Sice miluju dršťkovou polévku, je to od něj hezké...ale dostat hajzl a dršťky? HAJZL A DRŠŤKY????? Tak to byly teda Vánoce par excellence..... Kdo se může pochlubit, že ztratil čich a chuť, dostal hajzl a zmrzlé dršťky, kdo měl horší svátky než já? :-)

Ale co...uzdravili jsme se, nový hajzl funguje, Madlenka místo lamety sežrala kosti z kapra a taky jsme jí dva dny hlídali......a dršťková super. Už mám i čich a chuť...ale takové Svátky jako já snad neměl nikdo.

Tak všem přeji šťastný Nový rok...Vaše Petra :-)