Tak jsem dneska chtěla jít nakoupit maso. Znáte to, hovězí přední na rajskou, pár kotletek k upečení s bramborama a tatarkou, kýtu na řízky a kližku na guláš....a taky kuřecí prsní řízky na čínu nebo na přírodní kuřecí řízek se šunkou a sýrem a něco hovězího plus drůbky na polévku..... Jelikož trpím panickou poruchou, mám tendenci díky svojí nemoci stát ve frontách jen s doprovodem, sama se do fronty nepostavím,, protože pak mám utíkací mánii - prostě opustit hned prostor....ale nicméně jsem to zvládala, postavila jsem se v Klatovech do fronty v řeznictví....
Předemnou byla babička o holi, která si nechávala ukazovat hovězí na polévku, za ní byl starý pán, tak 70let, za ním těhotná žena tak v osmém devátém, jak se říká - napřed šlo břicho, pak dlouho nic, pak zase dlouho nic a pak teprva ona :-D a za ní já. Trpělivě jsme čekali, až si babička vepředu vybere od sympatického čtyřicátníka prodavače to nejlibovější hovězí na polévku. Mezitím na druhé straně pultu prodávala asi jeho dcera, byla mu podobná, a také velmi ochotná, milá a usměvavá, šunku, sýry, salámy.
Najednou se rozpráskly dveře a atmosféra se změnila. Pan řezník zrovna krájel maso babičce o holi (ne víc než dvacet deka toho řízku a musí to bejt měký, abych to ukousla..)a z tváře mu vymizel úsměv. Holka zajela za závěs ohraničující a půlící prodejnu, a dovnitř vpochodovaly tři cikánky a dva cikáni. Tři cikánky byly oblečené, obuté podle poslední mody a ti dva cikáni coby jejich doprovod vážili dohromady tak 300 kg. Zpocená hora svalů, obrovské břicho, které hrozilo prasknout z tílka, které měli na sobě. Na krku zlaté řetízky, v uchu náušnici, pěst velkou jako obušek Sarky Farky loupežníka a mordýře z Hrátek s Čertem..
A hned to následovalo - všechny tři cikánky se nahrnuly dopředu. Předběhly babičku, co už už měla všechno koupené, nasoukaly se k pultu a začly:
"Davaj maso!"
Starý pán, který byl na řadě za babičkou, se ozval, že je na řadě on.
"He? Čo?" byla odpověď od tří cikánských žen.
"Tady se stojí fronta.." pokusil se ještě starý pán
"CHachachááá, fronta, slyšíš to, fronta vraj..." rozchechtala se jedna z cikánek. Na to zareagoval cikánský bijec, co stál opodál:
"vypadni dědku!" zařval na něj, "bo po čuni dam tobe!!"
Chudák starý pán opravdu odešel. Nedivím se mu. Nechtěl být na stará kolena zabit romskou obludou.
"Daj maso,"řekla pánu majitelovi řeznictví cikkánka, která neměla zuby.
"Jaké maso chcete?" Ptal se majitel bojácně.
"No prostě maso, prasečí! Davaj!"
"Ale jaké?" byl servilní majitel, který s nimi měl asi už dlouholeté zkušenosti
"Abysme si ho upekli, ne?" zařvala cikánka.
"A máte peníze?" optal se
"HAHAHA, prej peníze, dyt nás dyskriminujete, na co penize, my chceme maso!!!!Ak nedáš, tak ti to tu vybílme!!!"
Těhotná žena a já jsme zkoušely taky odejít z jámy lvové. Ale všimly si nás:
"Heeej, dylina tu stojí fronu!!!!Čehuňa s břichem a dylina bez břicha, zasraní gadžovský šmejdkkýýýý!!" otitulovala nás nejmladší z romek.
"A ven" zavelel ten svalnatý cikán - "Vypadněte!!!"
"Jen jim daj, dylinám!!!" křičela ta bezzubá.
Vlítl dovnitř můj manžel jako zachránce superman v pravou chvíli. Vzal tu těhotnou ženu za ruku, vytáhl jí ven, já běžela za nimi ven....a za náma se nesly nadávky: "Svině bílé, gadžové zasraný!! My jim dáme!!!"
Venku na chodníku se těhotná žena vydýchala, poděkovala nám, představila se nám,i přišel její manžel, šli jsme k nim na kafe, manžel její i ona nám děkovali, že jsme jí vytáhli ven....Monika a Josef Trunečkokvi.....mám souhlas jejich jméno použít.
udělat si kladný obrázek o romské komunitě jednoznačně nejde. Nejde, když se nám stalo tohle. Všichni ti, kdo se jich zastávají, by si jednou měli prožít tu bezmoc, beznaděj a křivdu, která se stala nám, mě, Monice, starému pánovi a i majiteli řeznictví.
Myslí si, že mohou všechno, že jim vše projde. Já jen čekám na někoho, kdo s tímhle udělá krátký proces. A napadnete mně, že jsem rasistka? No díky těm zkušenostem JSEM RASISTKA. A můžou se všichni obhájci lidských práv postavit třeba na hlavu!!!
