v nadpisu blogu volně parafrázuji hlášku z filmu "Na samotě u lesa". Zatímco ve zmíněném filmu šlo o "blechy psí, ty na člověka nejdou...", u nás se jedná o blechy kočičí. Už už jsem si naivně myslela, že mám od bleší invaze v bytě pokoj a nikdy by mne nenapadlo, že zrovna v zimě bleší bratrstvo zaútočí plnou palebnou - štípající- sílou...leč stalo se.
Pokud doma chováte jakékoli zvíře, které jest opatřeno srstí a občas je pustíte ven, máte zaděláno na bleší invazi. My jsme na to coby chovatelé dvou koček připraveni nebyli. Naše kočka, černá angora Madlenka, chodí ven se proběhnout, neuplyne ani pět minut a už se dobývá dovnitř...ale i za těch pár minut se někde setkala s někým či něčím, co jí dalo do jejího ušlechtilého kožíšku nadělení jménem blecha.
Zažili jsme to v létě, mysleli jsme si, že v zimě blechy "nechytne". V létě to bylo strašné - přiznám se, že jsem se strašlivě styděla přede všemi návštěvníky našeho bytu, před svým manželem a pod.., protože jsem si připadala jako největší špindíra ze všech...zkrátka jsem byla poštípaná od blech, nejvíce v ohybu ponožek na kotníku...tam byly tzv: "řetízkové pupence", neboli bleška se mi vloupala do ponožek, kde se držela a nadělila mi vyrovnanou řadu červených štípanců v řadě za sebou... Manžel poštípán nebyl a říkal mi, že je to blbost, že on neobdržel ani jeden štípanec nikam a že si vymýšlím. Dospělo to do takového stádia, kdy jsem blechy chytala na svých nohách a jelikož je nejde jen tak zabít, tak jsem je topila v misce s vodou. Tu misku jsem mu pak přinesla k nahlédnutí se slovy: "vidíš to? Vidíš je?" Odvětil mi, že to vypadá jako rozsypaný pepř. V tu chvíli jsem zavyla vzteky a dle rad na netu jsem začala konat...
Předně jsem vydezinfikovala celý byt, vyprala koberce, koberečky, povlečení, matrace, rejžákem jsem drhnula za pomoci sava veškeré koutky a skulinky. Protože ty hnusný blechy přežijou vše, mají takový ten cyklus, kdy stará Blechová naklade vajíčka např. právě do koberce a můžou přetrvat třeba rok dva bez krve, až si zase najdou nějaký "autobus", na který skočí - třeba zrovna nás nebo kočičky. V té době se mi ohlásila moje spolužačka ze střední školy, kterou jsem neviděla 15 let, že by u nás potřebovala s manželem přespat, protože jdou v našem okresním městě druhý den kamarádce na svatbu. I odkývala jsem jí to a souhlasila a tím více jsem drbala rejžákem a prala a vysávala.....leč blech se jen tak člověk nezbaví. Naštěstí kamarádka s manželem našla penzion, kde pak přenocovali, takže jsem se nemusela ráno omlouvat za štípance od vlezlých kámošek - blešáků.
Samozřejmě, že jsem kočkám tehdy aplikovala pipetkku Frontline za krk, jenže to je právě to, že kočky sice blech zbavíte, ale ve vašem příbytku blechy zůstávají hibernované ve formě vajíček a pak se stejně vylíhnou, je to příšerný zážitek. Když jsem měla slavit své 33 narozeniny, tak jsem se raději vymluvila na nemoc, než abych měla plný byt lidí, kteří pak řeknou - "Sakra, něco mě štíplo...fuj, ona má doma blechy!!"
Podařilo se nakonec s pomocí deratizéra, který nás na dva dny vyhnal z bytu, blechy zlikvidovat. Jak já byla šťastná! A nemyslete si prosím, že tu kakáme na zem a vaříme na otevřeném ohni - jsme zcela normální rodina, která prostě měla tu smůlu, že se do ní daly blechy....blechy se nedají jen tak zlikvidovat nebo vyčistit, vypařit, uklidit, pořád jsou někde zavrtané v koberci nebo v gauči...Leč myslela jsem si, že je s bleší invazí nadobro konec.
Jenže pár dní zpátky utekla Madlenka ven. Vrátila se a začala se drbat tak agresivně, že si doslova "vydrbávala" srst, chumáče srsti se válely v rozích pokoje nebo pod stolem...drbala se šíleně...já jen řekla: "Sakra, snad nemá zase blechy..."nakazila tím i Amálku - Madla je celá černá, u ní nejde poznat v srsti, co se kde pohybuje, ale Amča je černobílá - a právě na ní, když se začala taky šíleně drbat, jsem viděla v plotnách bílé srsti, že se tam hýbou...odporné hnusné blechy. Takže to nastalo - opět rejžák, savo, praní, vyváření, vařící voda...a co hlavně? Pipetka frontline.
Když jsem začala trhat obal, tak se Madlenka začala přikrčovat...a jaksi sebou "házet a škubat", zkrátka poznala, že jí zase chceme trápit nějakým doktorským zákrokem. Manžel jí přidržel na stole, já odlomila vršek pipetky a jali jsme se hledat v srsti místo, kam jí to kápneme - prostě odhrnout srst, najít bílé místo mezi lopatkami a pipetku jí tam vymačkat. Madla šílela. Přikrčila se, ale byla totálně naštvaná. "Vrááááááááááááááááááááááááááááuuuuuuuuuuuuu", řvala na nás a vyskakovala, jakoby měla na packách přidělané pružiny. Manžel nakonec našel místo, kam jí to kápnout, odhrnul jí srst, viděla jsem bílé místo, zařval na mě: "ježiši, dělej!!! kápni jí to tam!!" já do zmítajícího se kočičího těla nakapala pipetku a Madla najednou vyskočila, jakoby měla na packách připevněné pružiny...cca do výše půl metru vyskočila, skočila manželovi na hlavu a podrápala mu obličej...manžel ji shodil a řekl jen, že další pipetka pro Amálku bude asi zlý sen..
A byl. Amálka, když viděla, jak se její máma (Madla) brání, tak se rozhodla, že se schová. Vážení čtenáři a přátelé všecho kočičího bratrstva - 5 - slovy pět hodin jsme Amálku náháněli...utíkala před námi, schovávala se ve všech možných i nemožných objektech...například pod kuchyňským stolem, kde jsme s manželem na dvou stranách klečeli na čtyřech a chtěli jí chytit, vydržela běhat a pendlovat tři hodiny. prostě byla k nepolapení. Když jsme to vzdali, vylezla opatrně, já měla v ruce už nalomenou pipetku a manžel se jí pokusil chytit...jo, ani náhodou....Amča nám dala vehementně najevo, že o žádné pigáro za krk nestojí a schovala se za záchod. Už jsem nevěděla jak dál a vzala na ní koště...vyšťouchla jsem jí zpod záchodu a manžel jí měl blokovat cestu...jenže upadl a rozbil si hubu. :-D Začal nadávat se slovy" já jí dostanu!!" chytil Amču za packu, přitáhl jí k sobě a ukázal jí svou zkrvavenou hubu a měl k ní řeč: "vidíš to??? vidíš, co jsi udělala? Jsem si kvůli tobě rozbil hubu!!!" já říkám: "držíš jí?" A šla jsem s pipetkou na ní. Leč Amča nezaváhala: Podívala se opovržlivě na mého muže, kterému tekla krev z rozseklého rtu, natáhla packu a nafackovala mu s vytaženými drápy takovým způsobem, že zůstal nejen zkrvanený, ale ještě poškrábaný.
Teď před chvílí jsem si všimla, že Amča spí na gauči. Připlížila jsem se k ní a chytila jí pevně mezi stehna, přimáčkla jí k zemi a vymačkala jí tu blbou pipetku za krk...teď mě strašně něnávidí..chodí okolo mě opovržlivě a když jsem jí chtěla pohladit, tak jen prskla a udělala -"grrrrrrrrrrrrrraaaauuuuuuu" a sekla po mě packou.
Ale co. Obě mají pipetky za krk vymačkané, snad se blech zbavíme,.I když - už mám cukání v palci vyprat další a další věci, vyvařit, vyčtisti a zbavit se blech nadobro. Přece jen - je to šílená vizitka, když návštěva odejde poštípaná se slovy: "nechodte k nim, mají doma blechy!
Kdyby moje kočičky mohly mluvit, tak řeknou každé návštěvě hned ve dvěřích: "MY MÁME BLECHY, HEČ!"
krásnou dobrou noc a vše nejlepší do nového roku přeje vaše Petra :-D
