Mravenci v kredenci

Zapřísahala jsem se, že neublížím živé duši....pavouky, zavítající do našeho bytu, opatrně vynáším ven na balkon živé, už je nezabíjím, protože podle staré pověry bych si zabila štěstí...překonala jsem arachnofobii, už nevolám manžela s jekotem, ať okamžitě, ale okamžitě tu stvůru odpornou zabije....naučila jsem se zachraňovat hmyz, včelu, která zabloudila k nám a tluče se o okno, pustím ven, pavouka vynesu jemně a něžně na novinách, na které jsem ho nechala nalézt..(do ruky ho nevezmu, ale už jsem se zlepšila, noviny nebo list papíru to jistí), jediné, co bez milosti zabiju je vosa,moucha a komár....otravy otravné.. Vosa je zákeřná a zlá a není ničím užitečná, mouchy jsou šílené zvláště po ránu, když chce člověk spát a moucha mu leze do nosu - to patří zabít okamžitě - a komár, to je kapitola sama pro sebe.Kdo by se rád vzbudil s pupencema od komára na nohou, s mouchou v nose a kolem hlavy mu bzučela hnusná vosa.

Tihle tři řády hmyzu mají vyjímku v tom, že je zabiju na potkání. Čtvrtá vyjímka je blecha. Nevím, jak se to mohlo stát, snad naše kočka Madlenka chodila ven víc než je zdrávo a neměla kapičku přípravku Frontline za krkem, zkrátka nám domů přinesla blechy. Kdo tuhle bleší kalamitu zažil, dá mi zapravdu, že je to příšerné. Ty malé sviňe blechy byly všude. Jsem poměrně čistotná normální ženská, která má doma kočky, tak jsem byla na ledasco zvyklá, ale na bleší invazi jsem zvyklá nebyla a nebudu. Chtělo to pevné nervy a ty já nemám. Blechy byly najednou všude. I když jsme kočky přeléčili Frontlinem, tak stejně už byly blechy pány našeho bytu. Prošla jsem se bosa po koberci a během minuity jsem měla asi milion štípanců od těch mrch.Navíc to bylo i vidět, naskakovaly na nohy a kotníky a nemožno je chytnout, když jsem chytla jednu, tak nemožno jí zabít, protože blecha má opravdu tuhý kořínek. Svého času jsem je jen sbírala a topila ve sklenici vody, blecha pak udělá pár temp a je po ní...ale už to nešlo,, kartáčování a desinfekce koberce se minula účinkem, blechy byly všude, museli jsme  s manželem spát na karimatce ve spacáku v obýváku, kde máme plovoucí podlahu, tam se blechy nechytaly.....povolala jsem deratizátora, který vyčistil od blech byt. Bylo to sice velmi drahé, ale nelituju toho, už pro ten pocit, že si můžu bez pocitu hnusných malých skákavých šmejdů, co se mi prohánějí po nohách a lůžkovinách, lehnout a spát.

Blech jsme se zbavili a mysleli jsme si, že máme vyhráno...ale co čert nechtěl...Jednoho krásného rána jsem se probudila, zašvidrala zalepenýma očima na noční stolek a tam se najednou něco hemžilo. I otevřela jsem oči dokořán a málem jsem se poblila - asi tisíc mravenců okupovalo noční stolek, lampička  byla obsypaná tělíčky vetřelců, bylo to jako z nějakého hororu. Prostě invaze mravenců do našeho přízemního bytu.

Ferda mravenec mi nevadí, dokonce když jdeme s manželem na houby, tak potkáváme jedno velké mraveniště a mě fascinoval a fascinuje ten obrázek lopotících se mravenečků na cestě dovnitř a ven, jsem byla zaseklá u pozorování mraveniště, až mě musel manžel upozornit, že jdeme na houby, ne na mraveniště....ale co s invazí mravenců dělat doma? Dotedka vůbec nevím, kudy k nám vlezli.. snad oknem, snad dveřmi - ale byli všude. Cestičku si udělali z naší chodby, tam byla mravenčí dálnice. Vlezli na všechno,, co slibovalo jídlo - vařila jsem, roštěnky na smetaně s rýží, najednou mi spadl do hrnce trs mravenců, který byl zavěšen na digestoři...

To už jsem začala ječet a googlovala jsem babské rady jak se zbavit mravenců v bytě. Našla jsem asi 200 odkazů na to, jak řešit mravenčí invazi. Někdo radil hřebíček, že se mravenci zaleknou vůně hřebíčku - i rozsypala jsem hřebíček kde to jen šlo...mravenci přelezli hřebíček jakoby nic. Další rada zněla - nastrouhat bílou křídu do talířku a dát jí do cesty mravencům - oblezli křídu a pokračovali dál za svým pinožením. Další rádce radil ocet - prý dají pokoj. Nalila jsem ocet do rozprašovače vody a vystříkala s ním veškerá místa, kde se Ferdové mravenci objevovali. No, to jsem si naběhla. Týden to u nás smrdělo jako ve výrobně utopenců a mravenci se vesele dál proháněli po své dálnici v chodbě, ba co víc, lezli na kočičí jídlo a odášeli si kousky konzervy kitekat někam do svého brlohu. Další rada zněla, že až bude mrznout, tak máme vyklidit byt a nechat dva tři dny vymrznout s otevřenýma oknama, že to mravence ten mráz jakoby spálí. Ale já mám doma asi 200 kytek, které by pomrzly, to nešlo, čekat na zimu..

Bylo mi řečeno deratizátorem po telefonu, že musím najít hnízdo, kde je mravenčí královna a to pak zlikvidovat, nejlíp spálit, nebo polít vařící vodou.  Že zabíjení mravenců nic neřeší, naopak. Když zabiju jednoho mravence a nechám ho v cestě, tak ti ostatní vezmou jeho tělíčko  a odnesou ho pryč, tomu jsem byla i svědkem - a pak jsme to hnízdo konečně našli - bylo pod vanou.

Opravdu neuvěřitelné, nějak se tam dostali a založila tam mravenčí královna svou kolonii. Ač jsem byla ráda, že  konečně víme, kde jsou a odkud se vzali, tak jsem je nespálila ani nezabila...odnesli jsme celé hnízdo v igelitce do lesa a tam je vysypali. Od té doby máme pokoj od mravenců, ale bojím se dne, kdy zase příjdou a budou chtít s námi bydlet....v tom případě je pošlu k blechám :-D