Když chlap vaří.....

 Moje nejoblíbenější spisovatelka Betty MacDonaldová ráda psala o vaření. Kapitola v knize "vejce a já" je jen jedna celá složená ze "žrádla.." Dovolím si citaci: "Co šlo každopádně jako po másle, bylo jídlo....(-) nakonec to došlo tak daleko, že jsem prsíčka vyškubla a zbytek zahodila a prsíčka usmažila na másle a šunce - byla to výtečná snídaně.." :-D a při čtení Vejce a já nejenže obdivuji její náhderný, duchaplný a s ničím a nikým nesrovnatelný humor, ale obdivuji i to, kterak popisuje lahodné recepty. Ve své knize "Co život dal a vzal" ve třetím "dílu" s názvem - Dusím se ve vlastní šťávě- popisuje v jedné z posledních kapitol nádhernou věc - kterak její manžel Don "dělal své proslulé sendviče Monte Carlo. Dělal je rád a pro všechny, ale nejraději je dělal ve tři ráno pro své nejbližší přátele, přičemž zašpinil celou kuchyňskou linku a přilehlé přístroje - všechno, na co dosáhl svýma obrovskýma, zamoučenýma rukama." Pro znalce: "..áááratka, ..yndejte ty áááárááátkaaa.." :-D Bettynka při psaní svých knih snad ani netušila, kolika lidem a hlavně ženským dodá svými řádky patřičnou rozvahu, klid a duševní vyrovnanost. Protože i mne potkalo to neštěstí s názvem: "Chlap vaří"

Po dvou blozích o jídle a o houbách bych opět chtěla zabrousit na parket jídla, tentokrát jídla, které vaří muž.  Můj táta vaří fantasticky. Opravdu, je to tak. Točí pořád dokola cca pět jídel, ke kterým nikoho nepustí, už jen z toho důvodu, že jsou "jeho", vaří je "on" a nikdo mu na tu přípravu nesmí sáhnout, ani máma, takto vyhlášená kuchařka.  Ale výsledek je nanejvýš brilantní. Ledvinky s rýží, "frabra" (francouzské brambory), hovězí na česneku, řízky a dršťková polívka. A jak se s tou přípravou mazlí - ledvinky opravdu namočí na noc do mléka, zbaví je pak blan, žil, vymačká z nich pach a příchuť močoviny a v jeho podání jsou pak ledvinky krmí par excellence.  Je na své umění patřičně hrdý a já, jako velký držkožrout, miluju jeho dršťkovou polévku. Neznečistí víc nádobí, než je třeba k hodům a celkově to má vymakané..

Můj manžel byl a je zcela nepoznamenaný vařením. Jak jsem psala ve svém blogu "vaření, času maření", byl zvyklý na maminčinu vesnickou krmi a když jsem se po svatbě naučila po pár letech vařit i já, nikdy jsem po něm nechtěla, aby něco tvořil a dával na sporák. Má velmi těžkou práci, leze po sloupech vysokého napětí, dělá opravy poruch atd...jezdí domu kolem šesté večer naprosto hotový, unavený a špinavý, a byla bych sama proti sobě, aby byla doma studená plotna a já se válela v posteli se slovy: "se umej a něco si uvař"...to nikdy. Vždy měl přichystanou teplou večeři. Jenže před měsícem a půl mne postihla ta nehoda, že jsem obdržela nevítanou nemoc - akutní zánět šlach na pravé ruce. Pravačka mi otekla jako pouťový balonek, prsty připomínaly koktejlové párečky a nebyla jsem prostě schobná např. krájet suroviny...levačkou nůž neovládám. Můj muž se k tomu postavil velmi hezky, nakrájel mi například všechno potřebné na buřtguláš den předem a pak byla fakt jen otázka minuty, kdy jsem to všechno smíchala do hrnce a vařila, i s ortézou. Ale to nešlo do nekonečna, vaření není jen o krájení. Tak si to vzal do ruky...a bylo to :-D

Míchaná vajíčka...takže...nastalo to, že tedy udělá véču v sobotu. Navrhl míchaná vejce, protože si matně pamatoval z vojny, že je jako "umí každej". I odkývla jsem mu to a odplazila se do postele, protože se k zánětu šlach přidala i horečka a byla jsem na antibiotikách. Říkala jsem si pro sebe - co jde na míchaných vejcích zkazit - nic...matně a mlhavě jsem mu dala pár instrukcí, ale on mne vypakoval z kuchyně se slovy: "Di di, jen di, já sám!!" Inu, zalehla jsem, pustila jsem si film a řekla si: "to dá..."

Neuplynulo ani pět minut a ozval se šílený rachot, lomoz, řinčení a nadávání..." Stalo se něco??" volala jsem z ložnice..."nene.."objevil se manžel,  zrudlý v obličeji.."nic, jen lež..máš všechno, nechceš čaj?" "Nechci čaj, chci vědět, co se děje.." "vůbec nic!!! Hledal jsem pánvičku!!" Panebože, pánvičku, už léta vše smažím na takovém tom obojetném velkém nízkém teflonovém hrnci, co se dá použít na smažení i na pečení. Říkám mu: "Vezmi si ten velkej hranatej pekáč s tou masivní poklicí, tam to usmažíš a..." "Hele, neraď!!! Snad jsem schopnej usmažit vajíčka!!!" byl dotčený mou nedůvěrou. "No jo," mávla jsem rukou a myslela si, ač ateistka, něco o - "děj se vůle Boží"

Následovalo pár chvil ticha a najednou mi vletěla na peřinu naše kočka, černá angora Madlenka. Jala se zavrtávat ke mne pod deku a z jejího krásného černého ušlechtilého kožichu visel nějaký prapodivný šlem. Myslela jsem si nejdříve, že slintá, nebo má nějaký výtok, ale když jsem to objevila i za ušima a Madla se vrtala už pod prostěradlo, bylo mi jasné, že to není výtok ani slina...a jako na zavolanou se objevil manžel: "Je tu?" "Madla myslíš? Tady.." ukázala jsem na hrbol pod peřinou.." "Jeje", drbal se rozpačitě na hlavě.."ohodilo jí to moc?" "Jak jako OHODILO?" "No, ona se mi motala mezi nohama, já míchal a najednou to nějak vychlístlo a bylo to ...vajíčka jako.."

No to snad ne, říkala jsem si...smaží vajíčka a skoro zabije kočku....:-D Následovalo další řinčení, prapodivný pach, nadávky...ale pořád zamnou lítal a říkal mi: "Už to bude!!!" s úsměvem na tváři a s pokrývkou míchaných vajíček na vousech a ve vlasech. A pak se konečně začala šírit vůně, byla mi přinesena porce posypaná sýrem a chleba s máslem až do postele...já vděná v horečce...Madla, když ho viděla, tak vyskočila na skříň a prskala jako o život :-D To mne mělo varovat. Spapala jsem porci (trochu přesolených, ale výborných vajec), šla jsem na záchod a pak za ním, že ho jako pochválím...vejdu do kuchyně a ...

Bylo to jako v Bettynce...Na co dosáhl svýma obrovskýma rukama, to upatlal. Měla jsem menší šok, když jsem viděla to špinavé nádobí, které vyrobil během přípravy míchaných vajec. A teď nekecám - 4 hluboké talíře, 3 mělké, 1 miska, 1 mísa na salát, dvě prkénka střední velikosti, pánev se spáleninou na povrchu, hrnec, na kterém to nakonec smažil, tři hrnečky, sklenička, mouka vysypaná na lince, dvě vařečky, tři příborové nože, struhátko, pět vidliček, 3 poklice od hrnců (doteď nevím na co je potřeboval) a hlavně PRÁDELNÍ HRNEC, který ve své slávě vévodil kuchyni, postavený na lince, celý zamatlaný. Dovolila jsem se optat - "na co jsi proboho potřeboval prádelňák?? To jsi v něm chtěl míchat vejce, nebo vařit Madlu??" A muž mne jen tak lehce objal kolem ramen, posadil mne na gauč a pošeptal mi: "To neřeš!!!"

Takže to neřeším, nikdy se ho na to už nezeptám, jak ho probůh napadl prádelní hrnec, který byl mimochodem od vajec celý zapatlaný, takže to v něm zkoušel taky...asi si myslel, že tam to míchání půjde líp. To je tak, když muž vaří. Ale budiž jemu ke cti, že vše po sobě umyl, Madlenka už se na něj nezlobí a dneska - věřte nebo ne - udělal vynikající bramboračku, já seděla v kuchyni u stolu a jen mu dávala instrukce a on podle nich vařil..a pak tedy...hmmmmmmmmm...vynikající. Je na sebe tak hrdý, že VAŘIL, že  mu ani v nejmenším nepřipomenu, že jsem mu to všechno od stolu říkala já...prostě vařil. Neměnila bych :-D

Krásný večer všem, hlavně těm, kdo mají rádi Betty MacDonaldovou a mají doma muže, co se opravdu snaží...:-D

Vaše Peta