Tuhle otázku slýchávám vlastně cca pět let zpátky dodneška. Jsem vdaná osmým rokem, za dva měsíce mi je 31 let. Rok dva po svatbě byl klid - ale pak začalo pokládání otázek - buď ze strany rodiny, nebo neméně trapných dotazů od "kamarádů" typu - "Pořiďte si sviště, ne ,není na co čekat..." Já nevím, jestli jsem divná jen já, nebo ještě někdo mi dá zapravdu - že takovéhle otázky jsou opravdu příšerné. Co mám jako na to odpovědět? Snažíme se? Nebo - co je vám po tom?
Když jsem se vdávala, měla jsem jasný cíl. Velký byt na hypotéku, postupně zařídit, něco si vydělat a pak přemýšlet o dítku. Leč realita je trošku jiná. SIce tedy nyní máme velký byt na hypotéku, ale nečekala jsem tak rozporuplné reakce od rodiny a blízkých. Otázka: "Jakto, že ještě nemáš dítě?" se táhne mým životem jako dlouhej canc. Slýchám to neustále, pořád. A kolikrát i dost brutálně, např. od babiček, které měly děti opravdu devět měsíců po svatbě a bez problémů, tak třeba od manželových kamarádů, kteří si z něj dělají srandu, že neplodíme a nerodíme. Všechny jejich manželky buď mají dítě, nebo jsou těhotné a nafoukané a náležitě mi to dávají sežrat. Já nevím, jsou tak nafoukané na svoje těhotenství, že jsou schopné mi říct "Jejda, ty furt nic? Jestli na to nejdeš špatně, víš?? Nebo děti asi nechceš!!" pravila jedna přímo do mých očí a hladila si těhotné břicho. Jen díky mému zdvořilému vychování jsem jí nepopadla za flígr a nevyhodila jí od nás, odešla sama se slovy: "aby nebylo pozdě!!!"
Já nechápu, co je to za epidemii budoucích matek, co mají tendenci poučovat netěhotné ženy. Moje nejlepší kamarádka (ač je oslovení "nejlepší kamarádka" pubertální klišé, tak já takhle Lenku opravdu cítím) je také v jiném stavu. S ní to je o něčem jiném...ona naopak mi nechce psát jak jí je, nechce mi posílat ultrazvukové fotky plodu, aby mě nenaštvala, aby prostě byla semnou v dobrém i zlém...a já jí nutím, at mi fotky pošle....no rozplývala jsem se nad obrázkem jejího miminka, co ho UTZ vyfotil zrovna, jak si cucá palec....roztomilý!!! Lenka je jediná, co se mě na to neptá.
Sousedky v našem nově postavenémbytovém domě - každá má dítě, jedna z nich má čtyři. A asi se rozhodla, že ví všechno nejlíp, když je matka čtyř dětí a jednoho dne zazvonila a přinesla mi knížku "Jak otěhotnět -rádce a pomocník" Věřte mi, v tu chvíli jsem si připadala tak příšerně méněcenná, že jako ona děti má a já ne, tak mi musela přinést knihu? Proč?
Další kapitola je nejbližší rodina. Když jste vdaní či ženatí osmým rokem, tak se zákonitě předpokládá, že už tedy asi bude dítě... I když to samozřejmě všichni myslí dobře, tak ty otázky, ty otázky...ty mě derou..Máma: "už je ti 30, máš nejvyšší čas..proč nemáš dítě?"Táta: "Chci být děda, všechno na světě bych dal vnučce nebo vnoučkovi, proč je nemáte?" Tchyně "Není Petra nějaká divná?" Babička: "Naše Petra dítě mít nikdy nebude..."
Naštvala jsem se strašným způsobem. Ještě přece ani jednou jsem neřekla doma ani tady na blogu, že dítě nechci. Naopak!!!! Jen se nám to zatím ještě nepovedlo!!! A já prostě nemám potřebu vysvětlovat to lidem, co mi stejně nevěří. Copak je žena zcela ženou, pokud čeká nebo porodí dítě? Nemůže být žena i bez toho, aniž by se neustále každý ptal, kdy bude dítě? Je to nějaká vizitka ženy, že porodí a má dítě? A žena, co neporodí a nečeká je méněcená?
Já se přiznám, měla jsem těch otázek akorát tak dost. Objednala jsem sebe i manžela na reprodukční kliniku do Plzně...(nechci dělat reklamu, je to jen v kontextu blogu, Natalart...) Jeli jsme tam před třemi měsíci poprvé z důvodu mého naštvání na všechny ty dotazy okolo...že s tím nic neděláme a nejsem dosud těhotná. Málem jsme se taky cestou tam zabili, vjel nám do cesty debil, co chtěl odbočit a málem jsme se oba s manželem zabili, kdyby nedupl na brzdu, tak tady teď nejsme. Což vlastně nikdo nekomentoval, všichni se jen ptali, jak jsme pochodili na klinice.. Když jsem říkala rodině, že jsme se mohli zabít, tak nikdo nereagoval, jen- "nezabili jste se, ne?"Nezabili, zjistili něco mě, něco manželovi, léčíme se antibiotiky,v pátek prý to bude už přeléčený. Na té klinice se chovají k lidem fakt skvěle.Žádný trouba pacient, je to osobní pohovor, osobní věci.....tak uvidíme...
Jakoby dítě byl střed vesmíru - ale přiznám se - asi je. Na tu kliniku jezdíme už dva měsíce. Jsme oba v pořádku a zdravotně jsme na tom zcela v pohodě., v pátek mě čeká první inseminace.
Mám jen takový špatný pocit z toho, že jsem k tomu všemu byla vlastně "donucena" okolím. Všem, kteří můj blog budou číst, tak jen říkám - nedělejte si srandu z netěhotné ženy, vy těhotné nebo otcové v očekávání...opravdu to je pro tu dotyčnou šílené, když si z ní někdo dělá srandu, ač to oni tak nemyslí. Třeba má opravdu problém, třeba nechce vidět vaše potomky na pískovišti a drandící si na tříkolkách kolem domu, třeba má problém s otěhotněním... a není třeba jí dávat rady, ona sama dobře ví, co jí je.
Tak uvidíme, jak to celé bude. Chci jen říct, abyste si vážili i žen, co děti nemají, neříkali před nimi nějaké řeči typu:"vy nemáte dítě?" Prostě je nechte žít, nepotřebují vaše rady...
Já doufám, že se nám na té klinice zadaří. Pak už bych byla těhotná a pak matka, ale to bych taky nemohla napsat tenhle blog, za kterým si stojím..
Držte mi palce.
