Opravdu, název blogu nepotřebuje žádnou opravu...říkáte si . "jak prken? Nemělo by být např. duší, věcí, těl, mrtvol.", jako v každém pořádném hororu? Ne, jde opravdu o prkna. Klasická, normální prkna....
Prkna, kradená po jednom v rozmezí čtyř let. Je to až úsměvné, leč s touto záhadou si opravdu nevím rady. Někdo nám cca jednou za půl roku, jednou za den nebo jednou za měsíc ukradne prkno. Abych uvedla do děje a nemysleli jste si, že jsem se zbláznila - bydlíme v bytovém domě. Třípatrovém, dost komfortním, cihla, vše zánovní, hezké. Až na to, že ze tří bytovek, které byly postaveny, jen ta naše poslední jaksi "honila plán" a co na ty dvě vedlejší "stejné" bytovky bylo vypotřebováno materiálu, u té naší poslední jaksi "chyběl". Projevilo se to to velmi. O stavebních nedostatcích se tu šířit nebudu, to by bylo na sáhodlouhý román o velikosti sebraných spisů Dostojevského. K našemu problému s "prknem" stačí jen pár vět.
Náš dům měl i jako oba jeho bratři "stát" na garážích, tudíž bychom bydleli ve zvýšeném přízemí. Na stavebních plánech a na 3D architektonických plánech to vypadalo krásně, i kývli jsme na to tenkrát. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se náš byt nenalézá ve zvýšeném přízemí, ale v přízemím naprostém. Pro ilustraci - každý, kdo jde okolo, je vidět z oken "k trenkám". Prostě přízemí se vším všudy. Okna jsou do výše pasu dospělého člověka a balkon?????? To není balkon, to je pokračování chodníku, což mi dělá jisté velmi žinantní potíže při opalování.... Prostě si představte balkon v úrovni chodníku pro pěší národ, který chodí kolem venčit ratolesti a psí kamarády....Zkoušela jsem z balkonu udělat "oázu" zeleně, abych nebyla furt tak na očích, protože je nesmírně únavné se opalovat prakticky na chodníku a poslouchat "dooooobrýýýý déééén" od všech, co jdou "kolem", čili z centimetru od mých plavek....
Zeleň mi pochcípala, nemám štěstí na kytky a nešťastným se ukázal taky nápad obehnat žbrdliny balkonu takovým tím bambusovým pletivem z Bauhausu. Jednou to zmoklo a prostě to spadlo, rozmočilo se a pod balkonem z toho zbyla jen taková haše - kaše - něco mezi blitkama a kompostem. Neskutečné. No dobře, rezignovali jsme a jelikož je balkon tak nízko, tak já, jakožto kočičí máma, jsem tam jednoho krásného letního večera seděla a hleděla na korzující promenádu párečků venčících čtyřnohé mazlíky a snažila se nevnímat vřeštění asi dvaceti chlapečků, co si pletli (a pletou) chodník před mým balkonem se závodní dráhou. Najednou se tam přiloudala kočička. Malá, zrzavá, plachá. Já (kráva blbá) jsem j í házela granule, ona se po nich vyhladověle vrhala a pak ano, usídlila se na našem balkoně.
Prostě Kačenka. Dokud mohla na balkon vyskočit, vše ok - dokonce tam takto pětkrát - dvakrát ročně a jednou jen v květnu - dotahala i svoje koťata..Pak dostala antikoncepci s tím, že si jí necháme, ale narazili jsme právě na problém, že ona po té antikoncepci ztloustla a nebyla schopná vyskočit ten metr dvacet nahoru a hlavně - propasovat se přes ty mezery ve žbrlení a zároveň se držet zadníma ve vzduchu, to bylo nad její síly. A tím se právě dostávám k prknům, o kterých chci napsat. Snad vás ten dlouhý úvod do děje neodradil.. :-)
Napadlo nás tehdy, že by bylo dobré jí opatřit nějaký "náběh" na balkon. Po nahlédnutí do garáže kamaráda jsem našla přesně to, co jsem hledala....staré dveře!!!!!!!!!! Naprosto přesně akorát pasovaly od trávy, která se svažuje pod balkon ke žbrdlinkám, i vyloudila jsem je na něm, flašku rumu mě to stálo!! Ale stálo to za to. Kačka v pohodě vyběhla nahoru, byla nadšená tak, že si ten běh nahoru a dolů opakovala snad padesátkrát denně. Tak bylo po problému, říkala jsem si nadšeně a fungovalo to týden. Tak ráno jdu jí nakrmit, Kačka se krčila na chodníku a červotočem prolezlé nějaké dveře vod chlíva NIKDE. "Kdo by kradl prkno!" smál si mi můj manžel, " to byly nějaké děti...však ony to vrátí.."
Čekala jsem dva tři dny, nic...samozřejmě, že nikdo nic nevrátil a Káču jsme museli vysazovat, což nás velmi dehonestovalo a ponižovalo v očích kolemjdoucích - ono " Budliky budliky, Kačeninko, budli mudli, pocem, pocem, mudli mudli....že ti dám na....éééh...vocas, že ti dám....!!" u korzujících spoluobčanů vyvolávalo shovívavé a soucitné pohledy. Kačka se chytit nenechala a jen hlad jí donutil, aby se laskavě nechala chytit a vyzvednout na balkon. "To nejde.." rozhodl můj manžel a přivezl druhý den přivezl krásně ohoblované, čerstvé prkno, které opřel o svah a o balkon. Kačka to uvítala, lezla sem tam, hurááá....
Ráno mne budil a řval . "Kde je to prkno?" A já mu v rozespalosti ještě řekla jeho slova: "Spadlo, ne...kdo by kradl prkno..." "Nespadlo a někdo ho ukradl!" hřímal a já se mu zpětně nedivím, bylo to první prkno, které přivezl a sehnal ON SÁM...kam se hrabou moje DVEŘE VOD CHLÍVA, že......a ukradeno. Takto to, vážení čtenáři, chodí již čtvrtý rok. Přiveze prkno, vydrží den dva, nebo taky týden a najednou zmizí jak pára nad hrncem. Káča je buď na balkoně, nebo pod balkonem. Ať tam opřeme cokoliv, jen tenkou latičku, nebo jen kmínek stromu, nebo ohoblované prkno, nebo kus vrat z rozpadlého statku, vše do týdne zmizí.
Manžel už si neví rady a já taky ne. Naplánoval výslech Kačenky, ale když jí přivlekl k nám do bytu, posadil jí na kuchyňský stůl a namířil na ní lampičku se slovy: "kdo to krade??", udělala Káča "zíííííííííííííííííívvvvvvvvvvvvvvvv" a jala si mýt pohlavní orgány. Je jasné, že teď jde o ironii, samozřejmě, že můj muž je natolik normální, že by nevyslýchal kočku, ale číhal....dal zbrusu nové prkno ven a lehl si na podlahu a v žaluziích otevřel malou škvírku. Nasadil si brýle na noční vidění, zapřel je do té špehýrky a čekal. "však já ho dostanu, hajzla!!" šeptal mi, když jsem se na něj šla podívat když se setmělo. Pak jsem usnula a když jsem se šla ve tři ráno napít, naskytl se mi krásný obraz....manžel chrupal na podlaze, brýle na noční vidění sesunuté na čelo, jedno "infrakukátko" na oku, druhé na čele a na něm dojemně ležela stočená Káča...
Samozřejmě, prkno neuhlídal. Opět zmizelo. Upřímně řečeno, ani já to nechápu a to neberu noční hlídky, kdo má proboha potřebu krást prkna, kus stromu nebo kus vrat i s klikou, nebo dveře od chlíva? Kdyby to bylo jednou, pochopím, někdo potřeboval kus něčeho "někam na něco" - dobře, beru. Ale za ta léta nám zmizelo 19, slovy DEVATENÁCT prken beze stopy a bez ničeho. Kdo to dělá a proč? Co si staví? Maringotku? To by sedělo na místního blázna, ale ten už je rok v psychiatrické léčebně. Ten sbíral vše, co mu přišlo pod ruku...ale příbytek si nestavěl, maximálně tak zemljanku, když měl Iron nebo Okenu, tak byl pak schopen se zanorovat dva metry pod zem.
Vyptávání po sousedech nikam nevede a upřímně - nebylo by vám trapně chodit po lidech a ptát se jich, jestli k něčemu nepotřebujou prkno? Já to stejně nechápu. Prošla jsem i celé okolí a napadla mne myšlenka, že si třeba děti stavějí bunkr nebo tak. Ale děti už si dneska nestavějí bunkry ani parodii na klubovnu Rychlých šípů, ti jen sedí u počítače a venkovní svět je jim ukradený. Záhada zcizených prken zůstane asi nerozluštěna.
A proč tenhle blog píši - už mě to naštvalo, to neustálé shánění prken....vzala jsem starou dvoumetrovou šálu a uvázala jí na balkon, aby dosahovala až dolů. Kačka se mohla zbláznit. Šplhala sem tam po té šále jak jen to kočky umí a byla spokojená a štasná, dobrý, to jsem to vymyslela skvěle....
Hm....teď jsem jí byla nakrmit na balkoně. Šála nikde, Kačka sedí na chodníku a žalostně mňouká....Ukradený prkna, teď šála.....????? Já vám povím, že v hloupější situaci jsem nikdy v životě nebyla...já na to zkrátka nemám co říct!!!! To snad není ani možný!!!!!!!!! Asi začnu věřit na mimozemšťany, nebo na přízemní zloděje, co vezmou cokoliv, co se jim hodí....ať si ty prkna užijou, i tu šálu, stejně byla od Káči plná blech, dobře jim tak...
Tak dobrou noc všem a až budu mít příště další nutkání dát tam například plaňku ze sto let starého plotu, nasadím do ní schválně červotoče, blechy, rumělice apod. Ať si to ti zloději užijí!!!
Krásnou dobrou noc, vaše Petra
