Blbec v obřadní síni

Znáte film Kulový blesk? Jistě z názvu mého blogu poznáte onu krásnou repliku z tohoto filmu, v němž psycholog Knotek v obřadní síni při svatbě Fliegera a Opatrné vstává a sedá si a zase vstává, až ho musí matrikářka opět posadit...a Knotkova samomluva: "Tohle vejde do rodinné historie Fliegerů pod názvem: "blbec v obřadní síni.." Proč to píšu - teď jsem se vrátila ze svatby. Manželova neteř se vdávala, byla to svatba malá, jen cca 20 lidí, ale co bylo v počtu svatebčanů ubráno, tím více bylo trapasů...

Nevěsta Jitka byla vždy takové těžkotonážní dítě...velká, mohutná. Ani jsem si jí nedovedla představit jako nevěstu. Myslela jsem si - "je, to bude teda věc.." a za tyhle slova  bych si nejradši nyní nafackovala. Jitka byla -NÁDHERNÁ. Do krásně udělaných vlasů měla vpletenou bílou stuhu, lokýnky, byla krásně nalíčená a šaty? Princeznovské bílé korzetové s vlečkou. Jak dokáže vhodná volba šatů a doplňků změnit celkem obyčejnou holku s pár kily navíc v princeznu, to byla opravdu taková pecka, že jsem si v duchu říkala "no ty kráso, to nemá chybu....", a za své pochybnosti bych si fakt dala nyní nejradši pár facek.

Svatba se nesla v rodinném duchu - prostě se všichni sešli v domě rodičů mého muže a tam se podával guláš, řízky, pravé chodské koláče, k tomu kafíčko..venku už se shromažďoval dav ženských, co se vždy příjdou podívat na svatbu...venku už stála kolona nazdobených vozů, přičemž nevěstu měl vézt na její  nejdůležitější okamžik v životě nádherný černý džíp na vysokých kolech, s kytkou na kapotě...Vše proběhlo podle představ, nevěsta sestoupila po schodech dolů, chvíli pobyla mezi svatebčany a pak nastalo to, co nejvíce dojímá - u nás na Chodsku hodně zakořeněné tzv. "požehnání". Nebyla jsem toho ani já a můj muž před deseti lety na naší svatbě ušetřeni - prostě nevěsta a ženich pokleknou a žehná se jim, babička, děda, táta, máma...je to dojímavý okamžik pro všechny a za sebe můžu říct, že já ač naprostý ateista a můj muž to samé, tak jsme tehdy oba brečeli jako želvy. Je to prostě takový rituál žehnání, kdy jde víra i nevíra stranou, staré zvyklosti se dodržují. Prostě dostane nevěsta i ženich požehnání křížkem na čelo od "starších" rodu. Když Jitka s Petrem tohle absolvovali, vyšli ven totálně ubrečení. Něco to do sebe má. Je dobré dodržovat staré zvyky.......

Stejně tak tzv. "zatahování". Když se vdává u nás na Chodsku holka z vesnice, tak kluci "zatahují". Přehradí koloně aut, které jedou na svatbu, cestu provazem, na kterém mají navěšené chodské šátky ke kroji. Každé auto zvlášť zastaví, dají napít kořalky a čekají na to, kollik jim svatebčané dají peněz,  většinou je vybírají do starého klobouku...až po určité částce, když jsou kluci spokojeni, nadzvednou provaz a auto pustí...a pak to všechno propijí v hospodě jakoby na "žal", že se jim vdala další holka z vesnice.

To já na své svatbě neměla, protože jsem byla "náplava", sice narozená v Domažlicích, ale jinak z Prahy, kde jsem s našima žila dvacet let. Já měla ale něco jiného...totiž chodské zpívání.. Družba ženichův tluče na dveře od domu, kde je nevěsta a zpívá - "tluču tluču vodevříte...copa vy mi neslyšíte..dáte vy mi vaší céru nebo nedáte? " A pak se odemkly dveře a odpovídaly mu družičky: "Dáme dáme, japa rádi, dyť sme vám jí vychováli a k dobrýmu jí vedli..." a další krásné Chodské písně: "překroč přes tento Boží práh- víme, kdo tě semka vede..vychovali sme tě céru, kerou si si přál..vychovali sme tě dceru, dáme jí tě jí za ženu, buď vám k  štěstí Kristus Pán..."

Ale abych odbočila od lidových chodských (krásných) zvyků, vrátím se zpátky ke svatbě Petra a Jitky a ke slíbenému "blbci v obřadní síni.." Takže...řekli -ano, ano...nyní se pojďte podepsat - prosím pana ženicha...- a nepsala propiska. Petr: "nepíše to..."

Starosta: "to není možný, já to zkusím rozepsat...." a dělal čmaryky čmaryky na bílém ubrusu, který pokrýval pult před oddávajícím. "No jo, nejde to, " kývl na naši překrásnou matrikářku, "sežeň propisku.."   Matrikářka Kristýna odběhla a nastalo takové to ticho, které je specifické pro všechny formy trapasu...prostě bylo slyšet nervozní pokašlávání, šoupání nohama, "ehm ehm.." Pak přiběhla Kristýna s propiskou, takže se mohli podepsat..."už to píše!!" radostně zvolal starosta, ovšem v tu chvíli se mu pod nohama nějak zbláznil cd přehrávač a místo klasické "skladby pro Adélku" začal Dan Landa - "KRAJEM SE ROZLEJHÁ MOTORU ŘEV, KUPŘEDU LETÍ ČESKÁ KREV, KUPŘEDU LETÍ ČESKÁ KREV, MUZIKA BURÁCÍÍÍ!! HOLKY A MAŠINY, ZÁPLATY NA DŽÍNY, LAHODNEJ ŽLUTEJ MOK JE KU PŘEDU KROK...."

"

"Promiňte.." děl pan starosta. " to tu bylo z minulé svatby, kdy se tu brali motorkáři..ehm..."  kopnutím opět uvedl přehrávač do polohy - normálních svatebních písní. Takže se mohli v klidu vzít, dát si prstýnky, políbení...a pak jim jdeme přát...a pak jsme se nějak rozmísili a krásná matrikářka Kristýna přišla za mojí švagrovou, takto její spolužačkou ze školy a gratulovala jí k tomu, že čeká dítě a opentlila to slovy: "ty jsi tak v šestým, to už brzo budeš mít porod, gratuluju.." A ano, jak jistě chápete, blbec v obřadní síni byla hlavně matrikářka Kristýna. Protože švagrová  nečeká dítě, má jen břicho, není vůbec tlustá, ale prostě  má bříško. Ne každá, kdo má břicho, je těhotná, že.... Byl to tak šílený trapas, že se divím, že jí švagrová neumlátila k smrti tupým předmětem. Kristýna zrudla jako kardiak těsně před smrtí a strašně se jí omlouvala, ale co je jednou řečeno, to už se zpátky vzít nedá.

Když jsme pak vycházeli všichni z obřadní síně, tak Kristýna se snažila švagrovou nějak odchytit, aby se jí omluvila, ale to už nešlo. Nejhorší je gratulovat přede všemi k těhotenství ženě, která těhotná není. Švagrová celou oslavu svatby nestála za nic, evidentně jí to trápilo. Já si k ní přisedla a říkám jí: "Kašli na to, ona je právě jako oteklá niť, vše, co je větší, tak hned považuje za těhotenství.." A švagrová: "ale tohle se nedělá, neříká.."

No je to pravda.To je jako  bych každé silnější ženě gratulovala k miminku a pak se jen dívala, jakou jsem udělala paseku... Lepší je  být zticha a myslet si svoje. Blbcem v obřadní síni byla Kristýna..

A jinak svatba dopadla na jedničku. Jsem moc ráda, že jsem se taky zúčastnila a vše to zvládla. Mám akorát oteklá chodidla kvůli krásným botičkám na jehličkovém podpatku...ale manžel mi je namazal vazelínou a pak upadl do postele jako němec do krytu :-D

děkuji za přečtení, pěkný večer, Petra