Jako každý všední den jsem se svého manžela zeptala : "jak bylo v práci?" a už ve dveřích jsem z něj odebírala montrérkovou blůzu, boty dala na místo, ponožky hodil hned do pračky, vzal si na nohy kroksy a rozlédl se po bytě a zeptal se mně: "A co jsi tu jako dělala celý den?" Za tuhle otázku, kterou mi dnes položil, bych ho nejraději když už ne zastřelila, tak třeba i inzultovala pěstí...leč neměla jsem k tomu pak žádné další "prudivé" elementy, usmažila jsem mu bramboráčky a když blahodárně škytal s mastnou pusou, došlo mu, že jsem se asi opravdu celý den neflákala... Ale rozleželo se mi to v hlavě a začala jsem o tom přemýšlet...
Jsem v invalidním důchodu prvního stupně, takže žádná sláva. Ale nestěžuji si na nic, to bych opravdu nikdy neudělala. Jsem skoro hluchá, navíc trpím panickou poruchou, při které mám návaly na omdlení, bušení srdce, pocení, nemožnost vyjít z bytu...takže jsem mu vlastně dala za pravdu - co já celý den dělala, když on pracoval? Lepším se, už můžu jít i nakoupit bez toho, aby byl doma a já měla v kapse mobil, abych mu mohla na těch padesát metrů zavolat, že je mi blbě, mám ataku a at pro mě příjde...chodím sama do krámu - pro toho, kdo to nezná a nepochopí je jen to, že si "panikář" dojde nakoupit, obrovské vítězství...Ale zamyslela jsem se nad tou jeho otázkou a zkusila jsem si vypsat deník celého dne...snad vás to pobaví jako mne i mého manžela:
06.00 - Amálka, kočka, má své dny...tudíž šíleně řve a mrouská se. Takový jekot, co vyluzuje ze svých minihlasivek je neuvěřitelný. "Padej vodsaď!!" křičí manžel a vyžene jí z ložnice. "No a je to...je skoro čtvrt na sedum, se na to vyseru ..za chvíli vstávám..."
06.17 - "chrápeš!!" řve na mě můj muž..."nechrápej.."já nechrápu!" mumlám z polospánku, přihrnu na sebe peřinu a udělám: "chrrr CHHHHHHHHHHHHHRRRRRRRRRRRRRRRR!!!" až mne to samotnou probudí, já že takhle strašně chrápu??? asi jo..Manžel vstane, jde na záchod, oblíká se.
06.18 - vstávám. Dopotácím se se zalepenýma očima na záchod
06.20 - manžel se holí v koupelně. "to je dost, že jsi přišla ze záchoda!"vítá mně přes vrčení holícího strojku. Chci si umýt obličej a vyčistit si zuby. Posílá mne zpátky do postele s tím, že ho zdržuju...tak jdu...zachumlám se do peřiny a najednou na mě naskočí Amálka.."VRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁUUUUUUUUUUU"mňouká.."Vem tu kočku!!" sípu.."COŽE???"haleká manžel z koupelny - "aby sis odnesl tu kočku, prosím!!"
06.25 Amálka vypuzená z ložnice, manžel odešel. Spát nemůžu...oblékám se. Tepláky, tričko. Jdu na balkon, kde máme kotě s kočkou...vezmu kotě do náruče, abych ho převážila na digi váze. "Hej!" volá na mně dělník, co kope chodník u protější bytovky. Celá se zatetelím, není totiž nic hezčího, než když na ženskou po ránu nějaký muž zavolá a...."...máš naruby triko!!" křičí na mě dále bagrista a směje se na celé kolo.
06.40 - No jo, tričko obráceno lícem navrch, taky mi to nemusel připomínat...tak jdu nakoupit...vietnamská večerka je otevřená od šesti od rána, jdu pro chleba...nejsem namalovaná..."ahoj pani.."dí vietnamka.."ty nemas voči.." a ukáže mi názorně, že nemám linky okolo očí..."a mejkap ne? si zelena.." a ukáže prstem na pivo v zelené flašce. (grrr) Kupuju limču, salám, brambory, chleba a sýr a odcházím s tím, že už mne tam nikdy nidko neuvidí.
08.10 - zapomněla jsem koupit konzervu pro kočky. Vidím nejmladšího kloučka od sousedů (cca 4 roky a něco), jak běží se sí'tovkou a peněženkou nadšený, že může nakupovat. I vylezla jsem na balkon a zavolala na něj - "Prosím, můžeš mi koupit konzervu pro kočky? a nanuka si pak kup ode mě, jo?" "jooooo!!" zajásal a běžel...
08.30 - zvonil sousedovic hoch. S pláčem mi povídal překotně, že přišel do krámu a chtěl kočku v konzervě. "teta vjetnamka", jak jí jmenoval, se prý snažila jí najít a nenašla...prostě jsem se svalila smíchy na zem, protože chtít kočku v konzervě je sice vtipné, ale hledat jí!!! to je ještě lepší! Utěšila jsem malého hrstí bonbonů a byl klídek až do jedenácti, kdy jsem vařila oběd.
11.10 - Oběd dovařen, čili těsto na bramboráky rozemleto a nastrouháno a ted se bude jen čekat na to, až se mi muž vrátí domů, pak začnu smažit. Nakrmila jsem kočky a uvařila si silné kafe turka, vzala si do ruky dosud nečtenou říjnovou Enigmu (casopis) a vydala jsem se do ložnice s tím, že si udělám krásnou chvilku v poloze ležmo. Akorát jsem si spletla ruce. Šla jsem okolo manželského obrovského dvojlůžka, v jedné ruce hrnek s kafem a v druhé časopis. A chtěla jsem hodt časopis do postele a kafe postavit na noční stolek...ale stalo se...hodila jsem kafe do postele, časopis položila na noční stolek a teprve potom mi to vše došlo...:-)
12.50 cíchy z peřin sundané a dané do pračky. Pračka stávkuje, nevím proč. Jdou vrchem bubliny, následně je zabublinovaná celá koupelna. Dochází mi to - místo aviváže jsem do příslušné přihrádky nalila Jar...jsem opravdu blbá...
14.30 - postel vyčištěná od nejhoršího logru, peřiny vykartáčované a na slunci se vysušující. Kotě na ně skáče a má ohromnou švandu z toho, jak se po nich dá vyšplhat nahoru...
14.50 - kotě prochcalo obě peřiny, jarem vyprané povlaky smrdí nádobím, nemůžu si pomoct...peřiny beru domů a cpu jednu po druhé do pračky, naliji tam již dobře aviváž, ale zapomenu na prášek, takže se tam peřina točí ve "vývaru" z aviváže..
18.00 - brečím, "kliiid.." směje se manžel a roztahuje místo peřin spacáky...Jejda, zachumlat se do spacáku má taky hodně do sebe....ale jsem fakt matla - spacák???
21.00 - Top Gun, dokoukáno jest...."si připadám jako na vojně", sděluje mi manžel,jde na balkon, vezme kotě a převáží je...už má 1099 gr!!! a pak je vrátí mámě a povídá mi laskavě - MILUJU TĚ!!
Takže ani prochcané peřiny od kočky, ani bláznivá manželka, ani nasraná pračka.....nikdo neumí lépe a láskyplněji položit tu otázku: "co jsi celý den dělala?",než manžel :-)
:-) Krásný zbytek večera, vaše Petra
