Značkové oblečení? A k čemu?

... aneb Nepodporujte globální značky a jejich velkovýrobu v bůhvíjaké rozvojové zemi, ale originální českou módu. A moc se nedivte, opravdu taková je!

Směji se článkům a blogům o tom, jak předražené jsou oděvy známých značek, jak jsou úplně nejvíc předražené právě na českém trhu a jak stejně nikdy nevíte, jestli je to fakt ten CK nebo jeho falešná napodobenina.

Zůstávám v klidu, když slyším rady, jak stačí zajet do Mnichova nebo do Londýna nebo ani nikam nejezdit, ale jen najít na internetu to správné místo, a koupíte stejné zboží za půlku.

A ptám se: proč bych to proboha dělala?

Proč bych měla svoje těžce vydělané peníze cpát třeba do saka, jehož hlavní hodnota spočívá v nenápadně vyšitém monogramu kdesi na podšívce? I když už nestojí šest tisíc, ale jenom tři, pořád je to pro mě sakra velký peníz za něco, co se dá pořídit ve stejné kvalitě levněji, sice bez skrytého monogramu, zato nikoli globalizované, ale skutečně originální.

Nehledě k tomu, že ty nejvěhlasnější značky se stávají terčem plagiátorů tak často a jejich výskyt v ulicích je tím pádem tak vysoký, že to jejich hodnotu – pro mě už tak pochybnou – silně devalvuje. Než nosit něco, o čem si okolí a kolikrát ani já sama nemůžu být jistá, jestli není fake, to se bez značky raději obejdu.

I když musím přiznat, že tenhle můj přístup není důsledkem současné vlny plagiátorství ani čehokoli jiného, ale mám ho tak nějak odjakživa. Nevybírám si oblečení podle značky, ale podle poměru ceny a kvality a hlavně podle toho, co zrovna potřebuji, co se ke mně hodí a jak to bude kombinovatelné s ostatním šatníkem. Z obchodů předem vylučuji jak hogo fogo značkové, kde je personál v jednoznačné přesile, tak levné hadrárny, které člověk (ženská) pozná na první pohled nebo nejpozději omak. (A samozřejmě vylučuji taky tržnice, i ty přestěhované do kamenných prodejen, ale to je snad jasné. Kdyby pro nic jiného, tak proto, že šedou ekonomiku ze zásady nepodporuji.) Naopak se ráda vracím do obchodů, kde jsem byla spokojená, a vedle již zmíněného poměru ceny a kvality o tom rozhodují taky zdánlivé maličkosti – třeba kalhoty v několika délkách nebo velikosti, které skutečně odpovídají těm deklarovaným. Značka je opravdu až to poslední, co by mě zajímalo.

A jsem moc ráda, že  si tenhle přístup, že hodnotu oděvu neurčuje pár písmenek, osvojila i moje rodina. U manžela a u syna je to asi pochopitelné (i když prý existují i patnáctiletí hošíci, co by na sebe nic neznačkového nenatáhli, ale to je pro mě tak nepochopitelné, že se tomu až zdráhám uvěřit). Ale pyšná jsem na dceru, která touhle značkovou mánií netrpěla snad nikdy ... vlastně s výjimkou období, kdy měla nepřekonatelnou slabost pro plátěnky Converse. Jenže žádné moc nevydržely – co taky čekat od plátěnek, že – a nakonec i ona uznala, že dávat patnáct stovek za boty, které nepřežijí bez úhony ani pár týdnů, je moc velký luxus... Takže dneska se s vámi klidně vsadím, že kdybyste nám obrátili byt vzhůru nohama, tak stejně nenajdete nic, co by zavánělo nějakou drahou módní značkou.

Ale abych se vrátila zpět k těm v úvodu zmíněným originálním kouskům za slušný peníz. Samozřejmě, že jako každá ženská chci mít v šatníku taky něco trošku vzácného a osobitého. A když si takovou radost chci dopřát, vím, kam pro ni zajít. Nikoli do značkového obchodu, ale do butiku, kde je k dostání móda českých návrhářů. Jsou mladí, ne moc známí a nemohou si účtovat tolik, co věhlasné značky za práci asijských šiček. Zato jde o kousky vyráběné v menších sériích, které vám po domluvě třeba i upraví přímo na tělo, šijí je české švadleny a – pokud takové ještě jsou  - tak i z českých materiálů. Některé ty kousky nosím pět let i déle a pořád za ně sklízím chválu, protože zrovna ten „můj“ návrhář, na kterého sázím (jméno neprozradím, ještě by mi podražil - hezky si najděte nějakého svého ;-)), má na trendy nos a nejspíš i věšteckou kouli, protože fakt ví, jak se móda vyvine. Mám tak originálnější oblečení než od velkých značek, ušetřených pár kaček a navrch ještě dobrý pocit, že podporuji český design i průmysl.

A se všemi značkami mně můžou ... však víte co ;-)