Za skrytou reklamu může... příběh

Další pochybení ČT – ve zprávách veřejnoprávní televize jsou propagovány soukromé firmy, hlásají dnes média. Případ společnosti Seznam je nápadně podobný těm předchozím. Na spokojeného zákazníka společnosti si opět hraje jeden z jejích zaměstnanců, což v reportáži ovšem není uvedeno, takže jde o jasný konflikt zájmů.

Všechny ty případy samozřejmě vedou ke spekulacím, jestli ČT nebo její pracovníci na zkresleném obraze skutečnosti nevydělávají. Jestli tímto způsobem „na objednávku“ nenatáčejí u firem, které si v ČT platí drahou reklamu, případně se kterými redaktoři mají osobní vazby apod. Určitě to není vyloučeno, ale osobně to vidím jinak a daleko jednodušeji. Za všechno totiž může... příběh.

Dříve stačilo ve zprávách říct „ceny plynu vzrostou o x procent a průměrná rodina kvůli tomu vytáhne z peněženky o x korun víc“. Tak s tím by dneska žádný redaktor nepochodil. Koho zajímá průměrná rodina? Je třeba ukázat Anežku Novákovou, jak si v panelákové kuchyni (nijak exkluzivní, ale upravené) zapálí plynový hořák (už trošku jetý) a k tomu vysvětlí, na co všechno plyn používá (jak objevné!), na kolik ji to už tak přijde (hmm, že to ví tak přesně) a že nárůst ceny tedy určitě pocítí (tak to jsme fakt nečekali :-)). Že se z toho divák nedozví ani ň navíc, akorát se prosté a jasné sdělení natáhne na půlminutovou reportáž o ničem, zřejmě nikomu nevadí. A opravdu věříte, že si redaktor vytipuje průměrnou rodinu, spolu s kameramanem jí zazvoní u bytu a zeptá se, co říkáte na to a na to? Ale kdepak! Jistěže je to všechno naaranžované a domluvené včetně odpovědí, které musejí zapadnout do předem stanoveného záměru.

Příběhová praxe se nejprve ujala v komerčních televizích, do ČT naplno pronikla až s příchodem nového vedení. Jenže ouha - zatímco na Nově se propojení zpravodajství s komercí nijak zvlášť neřešilo, ČT je pod drobnohledem. A redaktoři zase pod časovým tlakem. Natáčí se ve spěchu a na hledání hodnověrné, nezávislé osoby, která duch reportáže podpoří svým příběhem, prostě není moc času. Takže se bere, co je zrovna po ruce... a občas se i narazí, žádný div.

Jako divákovi je mi vcelku jedno, jestli naučenou pohádku do kamery odvypráví náhodný kolemjdoucí nebo sám majitel firmy. Pořád to bude pohádka, ze které se stejně nic zajímavého nedozvím. A tobě, milá Česká televize, tyhle průšvihy docela přeju. Třeba se z nich konečně poučíš, že se nevyplácí věšet lidem bulíky na nos a nastavovat skutečné informace báchorkami.