Seš stará konzerva

... řekla mi dcera, když jsem jí přiznala, že jsem v životě nestáhla žádnou písničku z internetu. Řekla to mile a určitě to nemyslela nijak zle, ale já se nad sebou konečně zamyslela.

Nejenom, že jsem nikdy nestáhla žádnou písničku, já nikdy nestáhla ani film ani seriál ani ň! Navíc bych ani nevěděla, jak na to.

V životě jsem nezavraždila žádného virtuálního protivníka. Pokud jde o počítačové hry, jsem úplně nepopsaný list.

Zásadně neposílám svým přátelům  ememesky (mimo jiné i proto, že jaksi nemám z čeho).

Poznámky si nejradši dělám tužkou na papír a termíny zapisuji do stolního kalendáře. Ještě nejsem tak sklerotická, aby na mě úkoly musely vyskakovat z jakési čertovské krabičky.

Nechci iPad ani iPod ani iPhone ani iP cokoli a zodpovědně prohlašuji, že pokud jde o mě, klidně si je všechny můžou strčit třeba do iP...

Ťukám si na čelo (nenápadně zevnitř), když slyším ódy na tukožravé diety a hubnoucí krabičky. Znám lepší recept, co nestojí nic a zaručeně funguje – vynechat večeře.

Místo běhání na pásu v klimatizované místnosti se radši projdu po lese.

Botasky na podpatku a kozačky s vykrojenou patou pro mě nejsou módní invence, ale zhovadilost.

Navzdory trendům stále pokládám za rozumnější rodit děti manželské než nemanželské.

Buchtu nevytahuji z nákupní tašky, ale z trouby, a knedlíky dělám zásadně domácí.

S kámoškama se nescházím na Skypu ani na chatu, ale v hospodě.

A když se cítím pod psa, nejdu k psychoanalytikovi, ale vytáhnu z knihovny židovské anekdoty.

Milá dcero, je to opravdu tak. Jsem stará konzerva ... a je mi fajn :-)