Proč? Přece proto, že už nevíme co s penězi a s časem!

Takhle občas odpovídám lidem, kteří se ptají, proč to proboha děláme. Proč vozíme děti do soukromé základní školy skoro na druhém konci města, když máme pár set metrů od domu státní ZŠ. Proč trávím v průměru 1,5 hodiny denně jako neplacená taxikářka (cesta do školy a zpět zabere spolu s předáním/vyzvednutím dítěte cca 45 minut). Proč platíme školné, momentálně asi třicet tisíc korun ročně, plus náklady na dopravu, když státní škola je zadarmo. Proč to tak děláme už od roku 1995, kdy mělo nejstarší dítě pět let, a skončíme s tím v roce 2015, kdy nejmladší ukončí první stupeň školní docházky. Pro okolí jsme nepochybně za exoty. Jestli také nechápete, tady jsou naše důvody (alespoň ty hlavní):

1/ Na rozdíl od soukromých gymnázií, jejichž studium bývá otázkou prestiže, na soukromé základní škole nepotkáte ani tak děti podnikatelů jako hlavně děti rodičů, kteří mají na žebříčku hodnot vzdělání hodně vysoko - většinou vysokoškoláků. Díky takové skladbě a maximálně 18  žákům ve třídě může výuka běžet svižnějším tempem než na běžných ZŠ, zbývá čas i na její zábavnější formy a na znalosti nad rámec osnov.

2/ Začíná se už posledním ročníkem mateřské školy, ale pětileté děti tady nemusejí trávit odpoledne klidem na lůžku tak jako v jiných MŠ. Místo toho podnikají daleko zajímavější věci a mimo jiné si uvolňují ruku, učí se písmenka a připravují se na nástup do školy pod dohledem učitelky nebo učitele, který s nimi pokračuje do první třídy.

3/ Končí se pátou třídou a vizitkou školy je, kolik žáků uspěje v přijímacích zkouškách na osmiletá gymnázia. Zatímco většina státních škol nemá zájem, aby je po 5. třídě opouštěli nejlepší žáci, takže přijímací zkoušky ignorují a příprava leží výhradně na rodičích, na „naší“ soukromé ZŠ se děti na přijímačky chystají cíleně a velmi intenzivně.

4/ Pokud dítě nemá nějaký specifický problém, například se čtením, rodiče až do třetí třídy prakticky nevědí, co je to domácí úkol. Soukromá škola totiž nepřenáší své povinnosti na rodinu a třeba naučit děti psát chápe jako svůj úkol (hurá!).

5/ Jak si dítě vede, že zlobí apod. se nedočítám v deníčku. Třídního učitele vídám prakticky každý den při předávání dítěte a v přímém kontaktu jsem i s učiteli specialisty (angličtinářkou apod.). Stejně dobře znám taky všechny spolužáky svého dítka a většinu jejich rodičů, se kterými se dennodenně potkávám. Navíc se místo třídních schůzek pravidelně konají tzv. ukázkové hodiny, ve kterých rodiče v roli inspektorů sledují své dítě přímo v procesu výuky.

6/ S ohledem na dojíždění začíná výuka až v 8.30 a končí ve 14.30, rozvrh je volnější a počítá také s poobědovým odreagováním dětí třeba na školní zahradě. K dispozici je ranní  a samozřejmě i odpolední družina, v jejímž rámci si dítě může vybrat z několika zájmových kroužků, takže netráví čas jenom planým čekáním na rodiče. A i když zrovna žádný kroužek nemá a přijdu ho vyzvednout dřív, často slyším : „Ještě néé! Nemůžeš jít nakoupit nebo tak něco a přijít později? Mně se domů ještě nechce, mě to tady baví....“ Možná je pro mě jako pro rodiče tento argument nakonec ze všech nejpádnější.

Na druhé straně je třeba přiznat, že nic není zadarmo. Soukromá základní škola pro rodiče opravdu znamená velkou zátěž, a to finančně i časově. Když se spočítá všechno dohromady, stojí nás měsíčně skoro tolik peněz a času, kolik do své vášně investuje silný kuřák. Takže je jasné, že každý ji svému dítěti určitě dopřát nemůže. Ale jak říkám, my prostě už nevíme co s penězi a s časem...

(Poznámka pro diskutéry: aby nedošlo k mýlce, píšu pouze a výhradně o soukromých základních školách, nikoli o středních, se kterými nemám přímou zkušenost. Obě moje starší děti totiž bez problémů zvládly přijímací zkoušky na státní osmiletá gymnázia, jistě i díky kvalitní přípravě na soukromé ZŠ.)