Kdo si myslel, že obecná neúcta k majetku a zejména cizímu má co dělat s dědictvím socialismu a pověstným "kdo nekrade, okrádá rodinu", musí být po dvaceti letech od sametu vyléčen z omylu. Krádeže jsou pro Čechy národním sportem, krade se v malém, ve velkém i v obřím a krade se napříč sociálním spektrem - od prezidenta až po bezdomovce.
Potvrdil to třeba průzkum britské agentury Centre for Retail Research, který sledoval krádeže v obchodech ve 43 zemích světa a Česká republika dopadla vůbec nejhůř z Evropské unie. "Zákazníci" českých obchodů si za rok odnesou bez zaplacení zboží skoro za deset miliard korun, což na jednotlivce vychází v průměru na hezkou tisícovku. A potvrdil to taky můj osobní zážitek, který mě znovu přesvědčil, že se u nás krade opravdu úplně všechno.
Na úvod musím napsat, že nosím brýle, i když vcelku dobře vidím i bez nich. Mám totiž atypicky rozložené dioptrie tak, že na jednom oku mám asi tři a na druhém slabou půlku. Bez brýlí se tedy obejdu, ale třeba na řízení si je beru vždycky a i jinak je většinou mám na nose prostě proto, abych svoje "lepší" oko zbytečně nepřepínala.
A tak se mi jednoho dne stalo, že jsem si brýle sundala a ani si neuvědomila, že je nemám. Stalo se to v kabince obchodu, kde jsem si zkoušela několik kousků oblečení. Brýle na mě celou tu dobu čekaly odložené na poličce a já je pustila z hlavy tak dokonale, že jsem je tam nakonec zapomněla. Protože funguje zákon schválnosti, samozřejmě to byly brýle koupené asi před měsícem. A protože si kvůli rozdílu dioptrií pořizuji jedno "sklo" ztenčené, stály mě plastové čočky víc než samotná obruba.
Obchod jsem v klidu opustila a teprve asi po dvaceti minutách mi došlo, že něco není v pořádku. Brýle! Rozběhla jsem se zpátky, ale v kabince nebyl nikdo - a nic. Prodavačka vrtěla hlavou, že jí opravdu nikdo brýle neodevzdal. A já vrtěla hlavou taky, a zdaleka nejen nad vlastní hloupostí a zapomnětlivostí.
Když jsem před pár lety podobným způsobem přišla o brýle sluneční, které jsem si odložila na stůl v restauraci, ještě jsem to dokázala pochopit. Ano, sluneční brýle se můžou hodit každému. Ale dioptrické? Navíc brýle s takovými hodnotami dioptrií, které mohou vyhovovat snad jednomu člověku z tisíců? Pokud dotyčná osoba chtěla brýle použít, musela zajít k optikovi s vymyšlenou historkou, jak k nim přišla, a nechat si do nich vsadit jiná skla. Nebo brýle možná sebrala jen tak, ze zvyku, a když doma zjistila, že by ji stály další investici, tak je prostě vyhodila.
Já nad tím v každém případě kroutím hlavou a už vůbec se nedivím, že jsme pokládáni za národ zlodějů. Tohle by se snad v žádné jiné zemi stát nemohlo!
A hlavně upřímně doufám, že té nenechavé osobě šly z mých brýlí oči pěkně šejdrem!
