Taky jste ji viděli? Vysílala ji ČT ve včerejších zprávách a motorista při ní skoro zaplakal ... vzteky. Pohádka měla vysvětlit, proč je potřeba zvýšit povinné ručení, i když výplata škod tvoří jen asi 65 procent vybraného pojistného. Jenže ukázala něco úplně jiného.
A je to venku! Ne že by se to nevědělo už dříve a v zasvěcených kruzích i velmi přesně. Ale já, coby prostý klamaný občan, jsem to takhle pěkně vyčíslené a v grafickém koláči uviděla poprvé. Z povinného ručení, které platí všichni majitelé aut, si druhý největší díl – hned po výplatě škod – ukrajují provize pojišťovacím zprostředkovatelům. Čili všem těm finančním poradcům, odborným konzultantům a spol., co nás s takovou chutí přepadávají po telefonu, přes známé a někdy i rovnou na ulici. Teď už víme, proč se tak snaží.
Ne, nejsem naivka. Nepřekvapilo mě, že poradcům ve skutečnosti nejde o úspory v naší kapse, ač to všichni vehementně tvrdí, nýbrž o kapsu vlastní. Ale opravdu mě zarazilo, jak pěkně mají tu kapsu namaštěnou. Šestnáct procent?? Zírala jsem na ten graf bezostyšně puštěný do televizních zpráv. Kdyby pět, OK, deset, no i to je dost a určitě by to pojišťovny při troše snahy pořídily levněji, konkurence je obrovská, ale budiž. Ovšem šestnáct?? Takže když zaplatím pojistku pět tisíc, osm stovek z nich dostane člověk, který mě polapil?? Za co??
A to mají pojišťovny ještě tu drzost tvrdit, že se povinné ručení musí zvýšit, protože takhle z něho mají zisk jen hubená tři procenta. I kdyby to byla pravda, čemuž při pohledu na jejich honosné paláce nevěřím ani na vteřinu, tak z grafu jasně vyplývá, že jejich zisk je 19 procent. A jestli dobrovolně odevzdávají 84 procent (!) svého zisku zprostředkovatelům, může to být důkaz jejich vlastní blbosti a neschopnosti, ale rozhodně ne důvod ke zvýšení povinného ručení.
