Mindrákový business jen kvete, ale občas plodí zrůdy

Po dvaceti letech jsem potkala spolužačku, která si už jako studentka nechala zmenšit bradu. Dnes má za sebou pět plastických operací na různých koncích těla a druhý rozvod. Jedna z těch operací se podle jejích slov příliš nepovedla, takže se chystá na další, která jí definitivně spraví vzhled a nejspíš i zpackaný život. Protože až bude doopravdy dokonalá, tak už ji přece žádný muž neopustí.

Úspěšná zpěvačka se v rozhovoru svěřila, že má za sebou už čtyři operace nosu, ale pořád nevypadá tak, jak by si představovala. A na nose v její profesi záleží (já hloupá myslela, že na hlase).

Před pár dny jsem se na internetu dočetla o Američance, která chtěla vyměnit své prsní implantáty, ale po zákroku s hrůzou zjistila, že jí prsa spojili v jedno.

Co mají ty ženy společného? Patří k milionům obětí obřího mindrákového businessu, ve kterém se točí šílené a stále větší množství peněz. Touha opravovat to nedokonalé tělo, kterým nás obdařila příroda, provází lidstvo (a zejména jeho křehčí polovičku) už celé věky, ale ještě nikdy nezašla tak daleko a nenabyla tak masových rozměrů. Těží z kultu mládí a krásy, který pod vlivem reklamy a zábavního průmyslu zachvátil celý moderní svět. A živí ji tučné zisky, které snadno přehluší všechny varující hlasy.

A ono je před čím varovat. Touha opravovat svůj vzhled se nezasytí jedinou operací, ale je návyková a nebezpečná tak jako každá jiná droga. Patří do stejné kategorie psychických poruch jako mentální anorexie, jen se o tom příliš nemluví. Proč? Jde přece o výnosný business a proč by si plastičtí chirurgové sami pod sebou podřezávali větev. Dobře vědí, že samotné popáleniny by je neuživily ... a že na touze po dokonalosti se dá trhnout mnohem víc. O rizicích se proto skoro nemluví – ať už jde o nepodarky nebo nebezpečí infekce, embolie atd.

Kde to skončí? Když se postižený nemusí ohlížet na finance, může vylepšování vzhledu dojít až do tak úchylných podob, jakou předváděl Michael Jackson (mimochodem jeden z mála takto postižených heterosexuálních mužů; ovšem jeho sexuální orientace zřejmě byla krapet nejistá, čímž by se to vysvětlovalo). Chorobná touha po dokonalém vzhledu totiž postihuje v naprosté většině ženy. Logicky. Posláním mužů nikdy nebylo zdobit, takže své sebevědomí nezakládají ani na malém nose ani na štíhlém pozadí, ale na daleko podstatnějších věcech. Zato spousta žen je nepoučitelných a bez ohledu na emancipaci a profesní úspěchy postavené na úplně jiných kvalitách stále touží také po fyzické dokonalosti. Opakovaně. A nedosažitelně, protože se vždycky najde ještě něco dalšího, co by šlo kapánek vylepšit... a hlavně proč by se plastický chirurg namáhal se sháněním jiné klientky, když tuhle už jednou lapil a prokázala jak solventnost, tak náchylnost k „estetizování“... „Tady bych to, milostivá, ještě trochu přitáhnul, tohleto odsajeme a trošku nadzvedneme...“ Jen ať se business točí!

Pánové, pokud doma zaslechnete podivné narážky začínající slovy „líbila bych se ti víc, kdybych měla...“, zpozorněte a bojujte. Nedejte si namluvit, že s „estetizovanou“ partnerkou budete šťastnější, a už vůbec nevěřte, že bude šťastnější ona. Naopak, bude ještě nešťastnější, buď proto, že se zákrok mohl podařit lépe, nebo proto, že k opravování zůstalo ještě tolik jiného. Vězte, že jednou operací to většinou neskončí.

Když se vám podaří odradit ji hned zkraje, zachráníte nejen spoustu zbytečně vyhozených peněz, ale možná i spokojený vztah.

A stačí tak málo.

Říkejte jí, že je nejkrásnější taková, jaká je.

Říkejte jí to každý den.

A pro jistotu už preventivně, aby ji podobné nesmysly ani nenapadly...

(Ono se vám to vrátí i jinak :-))