Na blogu iDnes jsem jeden rok, mám za sebou stovku článků a bezpečně vím jedno: blog bez diskuze je nevyvážený a tak trochu kulhá. Asi jako jednonohá baletka - ta taky může tančit, skákat, dokonce i točit piruety, ale stejně se nikdy nedokáže postavit pevně na zem.
Čas od času si tady přečtu blog o tom, jaké jsou ty diskuze smradlavé stoky, proč je lepší vůbec je neotvírat a co jsou ti anonymní diskutéři za zbabělce. Zajímavé, já to vidím přesně naopak. Zbabělci jsou u mě blogeři, kteří neotvírají diskuzi. Protože ať už se to snaží zabalit do jakékoli omáčky, v podstatě tady nejde o nic jiného než o jejich ego. Aby neutrpělo. Vždyť diskuze přece nemusejí číst, pokud jim tolik vadí, a už vůbec je nikdo nenutí, aby na ně reagovali. Jenže o to těm autorům samozřejmě nejde. Ve skutečnosti jim jde pouze o to, že diskuze nesmějí číst jejich čtenáři, aby se náhodou nedozvěděli nějaký rozumný protiargument, vyvracející informaci nebo cokoli jiného, co by blogerovi narušilo ten pracně budovaný obraz. Jak říkám, zbabělé. Zbabělé a ubohé.
A navíc nefér, protože takový autor upírá svým čtenářům svobodu vyjádřit se, kterou si sám užívá. Třebaže do diskuzí pod cizími články moc nepřispívám, vadí mi, když jako čtenář ani nemám tu možnost. A hlavně když si nemůžu přečíst názor někoho jiného, který o tom ví něco víc než já a možná i víc než dotyčný bloger. Osobně vidím svobodu blogování v tom, že jako autor mám právo napsat cokoli, ale ostatní zase mají právo se k tomu vyjádřit. A já mám následně právo na jejich poznámky nereagovat.
Za sebe prohlašuji, že diskuze prostě miluji. Očekávám je s daleko větším napětím než karmu, která koneckonců ukazuje jenom to, kolika lidem jsem se trefila do noty. Daleko zajímavější je přece zjistit, proč s vámi lidé nesouhlasí. Proto si myslím, že není nic smutnějšího než prázdná diskuze. To si pak vždycky říkám, co bylo špatně. Opravdu jsem nikoho nenadchla ani nenaštvala, nikdo nemá chuť něco dodat? Čili text o ničem - a na nic. Příště musím jinak.
Pokud to náhodou nevíte, tak správcové blogu rozeslali všem blogerům orientační dotazník ke "zkvalitnění diskuzí". Ano, chystají se změny. Je tu příliš mnoho svobody, píše si sem kdo chce co chce, ani se pořádně neví, kdo to je, a dukáty ani cenzorská guma už na ukočírování nestačí. Osobně z toho mám pocit, že redakce chce od blogerů vystavit bianco alibi, aby mohla zatočit s diskuzemi způsobem, o kterém je už předem rozhodnuto.
Za sebe otevřeně říkám, že o nic takového nestojím. Na první otázku, co by diskuzím prospělo, jsem v dotazníku volila odpověď "není třeba nic měnit". Na druhou otázku "jaký by byl nejlepší rozlišovací znak lidí se stejným jménem" jsem logicky neodpovídala, ale je z ní vcelku jasné, jakým způsobem "zkvalitnění diskuzí" nejspíš proběhne. Poslední třetí dotaz zjišťuje názor na diskuse pod pseudonymem a tady jsem zatrhla "anonymita by měla být samozřejmostí".
Proč? Jedině anonymita zaručuje, že se dozvím, co si čtenáři opravdu myslí a jaké emoce v nich vzbuzují moje texty nebo já sama. A kvůli tomu přece píšu blog! Kdyby mě nezajímala odezva čtenářů, mohla bych si klidně psát doma do šuplíku (do harddisku). Diskutéři mi dávají zpětnou vazbu, a i když si někteří neberou servítek a ne vždycky na jejich poznámky odpovídám, pokaždé si jejich názory ráda přečtu a popřemýšlím o nich.
Řekněte mi: kde jinde bych našla tak různorodé a tak otevřeně se vyjadřující čtenářské publikum? A tak redakci prosím, neberte mi ho. A vy, moji milí diskutéři, žádný strach a jen do mě! Dokud můžete. Dokud nám ty diskuze dočista nezkvalitní...
