Asi před měsícem se odehrála příhoda, která se v některých místech pomalu stává každodenní banalitou, ale představa, že by potkala mě nebo někoho z mých blízkých, mě děsí víc než masakr motorovou pilou s vetřelcem I, II, III dohromady.
Postarší osamělý turista se k večeru vrátil vlakem z výletu a na cestu od nádraží k penzionu se vydal lesní pěšinou, která vedla hned vedle silnice. Nebyl to žádný konec světa, ale turistické středisko, sice ještě bez sezónního frmolu, ale rozhodně ne liduprázdné. Jak si tak vykračoval a blížil se k místu svého ubytování, najednou dostal nutkání, aby se otočil, a co uviděl, s ním málem na místě seklo. Nějakých padesát metrů za ním si po pěšině pochodoval medvěd. Co teď? Turista se rozhlídl po stromech, ale rozumně usoudil, že není veverka. A tak se zmužil, ovládl paniku a naoko v klidu pokračoval v chůzi. Medvěd udělal to samé. Turista zrychlil. Medvěd taky. Člověku nakonec ruply nervy a dal se do běhu. Rovněž medvěd začal lehce poklusávat. Neběžel naplno, protože ho kupředu nehnal hlad, ale spíš zvědavost, jenže i tak se vzdálenost obou aktérů nepříjemně zkracovala. Naštěstí to do penzionu nebylo daleko a spásné dveře se objevily ještě dřív, než chudáka turistu skolil medvěd nebo trefil šlak. A minimálně k tomu druhému určitě neměl daleko. Jak vím od očitého svědka události, byl rozklepaný tak, že vybryndal i panáka borovičky, který mu v recepci nalili na uklidněnou. Ptáte se, proč borovičky? Protože se to nepřihodilo nikde v Kanadě ani na Kamčatce, ale na Slovensku, přímo uprostřed Tatranské Lesné v penzionu, kde se právě rekreovala moje maminka.
A nešlo o nic výjimečného. V Tatranské Lesné se údajně každý večer vyprazdňují ulice, protože všichni vědí, že tou dobou přicházejí medvědi pátrat v popelnicích po něčem na zub. Turisté jsou varováni, ať raději tráví večery doma doma, ale zároveň jedním dechem ujišťováni, že ve skutečnosti žádné nebezpečí nehrozí, protože medvědi ještě nikoho nenapadli.
Když jsem tyhle maminčiny horké novinky z dovolené uslyšela, zapátrala jsem taky a dočetla se třeba o případu, kdy objekt školy v přírodě v Tatranské Lesné navštívila medvědice se dvěma mláďaty. Malí školáci se za huňatými zvířátky zvědavě rozběhli, ale naštěstí je včas zarazil dospělý dozor a zahnal děti do budovy. Nevítanou návštěvu zahnali narychlo přivolaní ochranáři dělbuchy.
Podobné štěstí bohužel neměl šedesátiletý lesník, kterého začátkem června nedaleko Brezna na středním Slovensku napadla medvědice doprovázená mláďaty. Způsobila mu hluboké tržné rány a vykousla kus svalu z ruky. Zpráva dodává, že si lesník dokázal sám přivolat pomoc a lékaři ho zachránili okamžitou operací. Ale neříká nic o tom, co se stalo s medvědicí. Přitom podle expertů je medvěd, který na člověka už jednou zaútočil, pro lidi velice nebezpečný. Podobný případ se loni v červnu stal také u města Ružomberok, kde medvěd napadl muže a kromě tržných zranění mu vykousl svaly na nohou.
Současná medvědí kalamita v Tatrách přesto centrální úřady nijak zvlášť neznepokojuje. Zatímco v roce 2005 se po tatranských osadách potulovali jen čtyři medvědi, teď jsou jich údajně dvě desítky a k lidem moc respektu nemají. Oblíbili si hlavně Tatranskou Lomnici, Tatranskou Lesnou a Horný Smokovec, kam si chodí pro jídlo jak do fastfoodu. Necítí strach, zkušenost je naučila, že jim od lidí nic nehrozí. Namísto dřívějších decentních nočních návštěv se pravidelně ukazují i přes den. Místním nezbývá než v případě nouze spoléhat na dělbuchy a pořizovat si elektrické ohradníky a uzamykatelné kontejnery na odpad, což není zrovna levná záležitost. Slovenské ministerstvo životního prostředí jim chce pomoci hlavně tím, že v nejvíce ohrožených lokalitách rozmístí informační tabule, které návštěvníky upozorní, že se pohybují po medvědím teritoriu. A pozor - před pár dny se objevila zpráva, že povolilo odstřel jednoho problematického medvěda. To jen potvrzuje, že situace je opravdu vážná, protože donedávna na ministerstvu nechtěli o odstřelu nebo odchytu medvědů ani slyšet. Rozhodnutí ovšem zatím není pravomocné. Ochranáři proti němu protestují a tvrdí, že odstřel jednoho medvěda stejně nic nevyřeší, protože na jeho místo okamžitě nastoupí další. (V čemž mimochodem nejspíš mají pravdu. Odstřelem jednoho medvěda se toho opravdu moc nezmění.)
A ještě jedna věc je zajímavá. Na to, o jak novinářsky atraktivní a závažné téma se jedná, je zpráv o medvědech v Tatrách žalostně málo. Není to náhoda, protože to poslední, co by místní podnikatelé žijící z turistiky potřebovali, je vyvolávat paniku. Tatranští hoteliéři kvůli medvědům samozřejmě zuří, vždyť polovinu letních hostů tvoří rodiny s dětmi. Vyčítají ochráncům přírody, že jejich přístup může pokazit celou sezonu. Ale přes média své výtky hnát nechtějí.
Z pohledu rodinného turisty se obavám hoteliérů vůbec nedivím. Na dovolené chci relaxovat a k tomu potřebuji pocit bezpečí. Než se bát pustit děti na chvíli do lesa a dlouze přemýšlet, jestli můžu vyrazit sama na borůvky, to radši tatranské velikány oželím a pojedu jinam.
Tatranská kauza mi připomněla taky letitý spor z Beskyd, kde se především chovatelé ovcí chtěli chránit před vlky razantnějším způsobem, než jaký povolovali ochránci přírody. Tenkrát jim nepomohly ani hlasy místních rodičů, kteří se kvůli vlkům dávicím ovce báli posílat své děti do školy. Ochranáři tvrdili, že jde o zcela zbytečný strach a pomýlený pohled inspirovaný pohádkami, protože vlk ve skutečnosti není zlý a člověku nikdy neublíží. A ejhle, tuhle neděli ve švédské zoologické zahradě rozsápali vlci chovatelku, která vstoupila sama do jejich výběhu, což bylo do té doby naprosto běžné.
Zastánci neomezené ochrany vlků a medvědů nám říkají, že šelmy do hor patří. Svým způsobem zřejmě mají pravdu, jenže v případě přemnožení se nabízí otázka, jestli jich do hor patří až tolik. A jestli není načase začít chránit pro změnu lidi. Navíc je třeba si přiznat, že šelmy nejsou zrovna turistickým lákadlem. Pro místní usedlíky z toho plyne, že na horách budou mít buď vlky a medvědy, nebo turisty. A ti první je asi neuživí.
