Kupte si hodinu hlazení a mazlení! Ne, není to vtip, v Americe se rozjíždí nový úspěšný business. Dírou na trhu je prostý lidský dotyk.
Nevěříte? Když jsem se dočetla, že v několika amerických městech již fungují obchody s mazlením a hlazením a výborně prosperují, taky mě to nejdřív zarazilo. Ale vlastně je to logické. Čím vyspělejší společnost, tím sofistikovanější komunikace a tím méně dotyků. Čím snadněji a častěji se dnes sbližujeme na dálku, prostřednictvím facebooku, skypu atd., tím méně si dnes užíváme objímání, hlazení, mazlení i prostého držení za ruku. Haptická komunikace neboli komunikace dotekem je přitom odpradávna důležitou součástí kontaktu člověka s jeho okolím. Pokud je mu dlouhodobě odpírána, může ho to poznamenat psychicky i fyzicky. Odborníci vědí, že u člověka zbaveného možnosti někoho se dotýkat vzniká taktilní senzorická deprivace, kterou jsou nejvíce ohroženy děti, staří lidé a nemocní. Například dopady „bezkontaktní výchovy“ v kojeneckých ústavech na dětskou psychiku jsou všeobecně známy.
A jaká je realita dnešní uspěchané doby? Dotyk se zredukoval. Mazlení a hlazení podle všeobecného mínění patří ke vztahu matky a dítěte v raném dětství a pak až k sexu. Mazlit se a hladit jen tak, z prostého přátelství, z radosti z kontaktu, pro vzájemné potěšení – to už skoro neznáme. I s rodiči a sourozenci se zdravíme jen formálním polibkem, pokud vůbec, s většinou lidí pak maximálně podáním ruky. Pouze ve výjimečných situacích, jako je například smrt blízkého člověka, dokážeme umělou bariéru překlenout a objetím si vyjadřujeme vzájemnou oporu. To se v nás probouzejí prastaré pudy zakódované v lidské podstatě, vždyť člověk je tvor společenský.
Ale co si s vrozenou potřebou dotykového kontaktu mají počít lidé, kteří zůstanou sami? Nemají ve svém okolí žádné dítě ani vnouče, které by mohli obejmout bez podezření z pedofilních sklonů, nemají ani sexuálního partnera. Mají přátele, ale vrhnout se na ně s objetím je společensky nepřípustné, zejména pak mezi muži je to prakticky tabu. Přitom osamělých lidí přibývá a dotykovou nouzí trpí i spousta dalších, kteří sami nežijí.
Není divu, že i u nás roste poptávka po dotykových službách jako kosmetika nebo masáže. Nepokrytě sundat pláštík odborného ošetření a přiznat podstatu, o co tady jde, je vlastně jen další stupeň. Nabídka mazlení a hlazení bez postranních sexuálních úmyslů je v podstatě hluboce lidská a krásná.
Samozřejmě je tu jedno velké ALE – není nezištná. Člověk si v této souvislosti nemůže nevybavit koupený sex. Na druhé straně, i ten řeší zase jinou prastarou lidskou potřebu, odstraňuje napětí a je lepší než nic. Lepší koupené hlazení než žádné.
Ne, opravdu nechci zakládat žádný řetězec hladících služeb. Přesto vnímám americkou zkušenost jako velmi inspirativní. Nejlepší a zároveň nejlevnější by totiž bylo přestat s doteky šetřit a nestydět se mazlit a hladit s těmi, které máme rádi. Je to prospěšné oběma stranám. Dotek potěší ve smutku a pomáhá léčit v nemoci, přináší pocit blízkosti a zklidnění, posiluje sebevědomí a lidskou důstojnost. A může být tím nekrásnějším dárkem, který je u nás – zatím - úplně zdarma.
