Máňo, honem, toč to!

„Ježíš, táto, mně to nějak nejede, jak se ta kamera zapíná?“ „Dělej, seš blbá, takhle tu nehodu natočí někdo jinej! Podívej, tam naproti už taky zastavujou!!!“

Hyenismus asi existoval vždycky, ale poslední dobou mi připadá, že už překračuje lidské meze. Nevím, jak daleko už postoupil ve zprávách na Nově. Přestala jsem je sledovat někdy v tom čase, kdy začali vybízet diváky k zasílání videí natočených očitými svědky – třeba přepadení, loupeží, tragických dopravních nehod, sebevražd a vůbec všeho „zajímavého“, k čemu se zvědavý divák Novák může nachomítnout. Jestli se nepletu, tak jim za úspěšné úlovky slibovali i odměnu. Jenže mně už před touhle inovací docela stačily krimi reportáže natočené z vlastních zdrojů, abych se s nováckým zpravodajstvím definitivně rozloučila, takže opravdu netuším, jak dalece živé přenosy z místa činu obohatilo krvavě očité svědectví diváků.

Chápu, že pro část lidí, a zřejmě ne malou, jsou tyhle detaily důležité. Jak dlouho oběť trpěla, než vydechla naposled? Zemřela udušením, nebo jí praskly plíce? Kolik metrů letěla, než přistála v protisměru a přejel ji náklaďák? Nebo snad byly dva? Tihle diváci vždycky věděli, kam si pro svou dávku cizího neštěstí dojít. Jenže s nástupem nových technologií nám čerstvá krev začala odkapávat nejen z televize, ale i z dalších médií, a zdaleka nejen bulvárních.

Ptám se: opravdu je nutné doplňovat zpravodajské servery autentickými záběry lidských tragédií?

Stejně jako spousta jiných, i já jsem zaznamenala, že v Praze zabilo auto čtrnáctiletou dívku, která stála na chodníku. Stejně jako asi každý jsem byla zděšená. Ale opravdu, opravdu, opravdu se nechci podívat na video, které ukazuje, jak to proběhlo.

Kupodivu mě nezajímá ani další hit dnešního iDnes zpravodajství - video „vůz na Rallye Zlín naráží do diváků“. Už proto, že jeden z těch diváků nepřežil a určitě má blízké, se mně tohle popásání na cizí tragédii vysloveně ekluje.

Aby těch pikantností nebylo za jeden den málo, pověsili na titulní stranu iDnes ještě video s poutavým názvem „výtržnice Olina ze Zlína se pravidelně svléká“.... To už mě napadlo, jestli mediální striptýz náhodou nepodniká i sám náš nejčtenější server.

Nezajímá mě, kdo tahleta pozoruhodná videa točí. Nevím, kdo je dává médiím a proč a jak a za kolik. Ale určitě existuje někdo, kdo o jejich umístění mezi články o poslancích a eurozóně a fotbale rozhoduje. Tomu někomu chci vzkázat, že je to hnus. A neobhájí ho tvrzením, že koho ta videa nezajímají, ten je neotevře. Já je neotvírám nikdy, ale stejně mi vadí už ten jeden záběr, který nedobrovolně zahlédnu, a uslintaně senzacechtivý titulek. Podle mě v žurnalistice není nic podbízivějšího, nic lacinějšího a taky nic bulvárnějšího.

Na závěr mám jednu radu pro ty nadšené dokumentaristy, kterým se ještě žádné drama natočit nepodařilo, i když by tolik, tolik chtěli. V jejich okolí se nic tragického neděje, všechna neštěstí se jim jako na potvoru vyhýbají, a oni tolik moc touží se k nějakému dostat a poslat svůj úlovek do světa. Nevěšte hlavu a neházejte kameru do žita! Chce to jen trochu víc aktivity, protože kdo hledá, ten najde. Rozhlédněte se po příbuzenstvu staršího data narození, těžká choroba vítána, a nechte se informovat o blížícím se konci. Pak už stačí jen trpělivost, která určitě přinese růže. Možná vás to bude stát nějaký den dovolené, ale zato získáte zaručený trhák. „Smrt v přímém přenosu! Děsivé chroptění! Poslední křeč!“ Na YouTube tipuju tak milion zhlédnutí... a možná se dostanete i do hlavních zpráv.