Jak motýlkovi přistřihnout křidélka

Reakce na blog Stanislava Humla „Nestudoval ministr spravedlnosti práva v Plzni?“.

Poslanec a bloger se pozastavuje nad záměrem ministerstva spravedlnosti trestat neplatiče alimentů zabavením řidičského průkazu, o kterém si můžete přečíst zde. Tento způsob trestání „relativně bagatelního trestného činu“ pokládá pan Huml za nelogický a pitomý. Nelogický proto, že postihne jen řidiče, takže kdo neřídí, stejně nastoupí do vězení. A řidiče z povolání to navíc ohrozí existenčně, takže stát svým zásahem „způsobí jeho platební neschopnost ve vztahu k dítěti“. Tolik v kostce názor pana Stanislava Humla, kterému bych ráda něco napsala do diskuse, ale jelikož ji neotevřel, vyjádřím se touto cestou.

Vezmu to od konce, tedy od řidiče z povolání. Argument, že mu stát svým zásahem zabrání v placení alimentů, které stejně dlouhodobě neplatí, je natolik kuriózní, že si opravdu zaslouží zvláštní pozornost. Konečně začínám chápat, kde se v našich zákonech bere tolik absurdity. A taky   proč se nechávají beztrestně běhat po světě tisíce daňových dlužníků – přece aby mohli pokračovat v podnikání a státu zůstávala alespoň naděje, že jednou svůj stále rostoucí dluh přece jen vyrovnají!

Dále se panu Humlovi nepozdává, že neplatiči alimentů bez řidičáku do vězení nastoupí rovnou. Pranic mu nevadí, že tak to funguje již dnes, a pro všechny. Nepozastavuje se dokonce ani nad tím, že ve vězení pro dlužníky nemůže na alimenty vydělávat nejen řidič z povolání, ale žádný otec. V tomto případě už argument o „státu, který otci způsobí jeho platební neschopnost ve vztahu k dítěti“, zřejmě neplatí. Poslanci Humlovi, kterému tolik leží na srdci veřejné blaho, nevadí dokonce ani to, že stát alternativním trestem ušetří zhruba tisíc korun na vězněného dlužníka a den. Zvláštní!

Do třetice mě v jeho blogu zaujala formulace o „bagatelním trestném činu“. Netvrdím, že neplacení alimentů patří k hrdelním zločinům, ovšem bagatelizovat ho může jenom někdo, kdo v situaci takto postižené matky nejenže nikdy nebyl, ale ani si ji nedokáže představit. Což je u zákonodárce, který vystavuje na odiv své levicové cítění, poměrně vážný nedostatek.

Kdyby se pan Huml místo do situace motýlka, kterému chtějí přistřihnout křidélka, raději vžil do situace matky samoživitelky, musel by zajásat nad novou nadějí, kterou jí ministerský záměr přináší. Protože vedle zdlouhavé soudní cesty je toto konečně reálná a rychlá hrozba, která podle zahraničních zkušeností na dlužníky skutečně zabírá. A o to snad jde; nebo ne?