Bulharsko je takové trochu ošuntělejší Řecko s polovičními cenami a kouzlem neohrabaného venkovského mladíka, který ani sám netuší, jak dobře je rostlý a jak mu to v obyčejném vasilu náramně sluší.
Jako dítě jsem v Bulharsku nikdy nebyla, takže jsem na tuto dříve tolik oblíbenou turistickou destinaci nekoukala přes prsty, loni se tam s rodinou vypravila poprvé a byla nadšená. Je to takové trochu ošuntělejší Řecko s polovičními cenami a kouzlem neohrabaného venkovského mladíka, který ani sám netuší, jak dobře je rostlý a jak mu to v obyčejném vasilu náramně sluší. Zatím se západoevropské davy Bulharsku vyhýbají, ale za pár let ho určitě objeví. Do té doby by Bulhaři měli zapracovat na pár drobnostech, třeba nedělat z pláží skládky a uklízet nejen k vlastnímu plotu, ale i kousek za něj.
To všechno se určitě časem poddá. Co se ale nejspíš nepoddá, jsou bulharské silnice, které místy připomínají spíš testovací dráhu pro terénní vozidla. Je to zvláštní paradox, protože u moře nemrzne zase tak často, aby ledy trhaly asfalt na kusy každou zimu. Přesto silnice občas vypadají jako plastické mapy a dírám strategicky rozmístěným přes celou šířku vozovky se prakticky nedá vyhnout. Nebo opačný případ: na zdánlivě dokonalém povrchu je zákeřně ukrytá jediná díra velká tak akorát, aby do ní zapadlo kolo. Zbystřit je potřeba taky před každým napojením mostu, protože předěl mívá razanci schopnou při vyšší rychlost urvat i podvozek.
Ale ne, že by s tím Bulhaři nic nedělali. Osvědčeným a skoro jediným receptem na všechny neduhy silnic je retardér neboli ležící policajt. Zpravidla bývá aplikován v celých zpomalovacích soustavách, ale občas se rafinovaně schovává ve stínu za zatáčkou, kde si ho všimnete až na poslední chvíli.
Loni jsme takhle najeli na ležícího policajta, auto udělalo velké hups a uvolnila se pružina u řadicí páky, která od té chvíle nekontrolovaně plandala. Ne že by se tak nedalo jezdit, nakonec jsme s plandající šaltrpákou dojeli až do Česka, ale příjemné to nebylo a marné pokusy o opravu přímo v Bulharsku taky nepatří k vysněným prázdninovým zážitkům.
Proto jsme letos, už poučení, celou cestu do Bulharska a zpět řídili s ostražitým zaujetím. A nestalo se vůbec nic. Samou úlevou jsme to pořádně rozjeli až na českých silnicích, které jsou přece jen o úroveň výš.
Takže tentokrát jsme tu řadicí páku urvali až sto metrů od domu, což je rozhodně daleko praktičtější.
