V politice přichází čas uniforem. Lidinský v čele Úsvitu je první, ale určitě ne poslední. Po dlouhých desetiletích, kdy příslušnost k ozbrojeným složkám nepřinášela žádné kladné politické body, se karta obrací.
Česká společnost má dlouhodobě ke své armádě spíše macešský vztah. Je to dáno historickou zkušeností minulého století, kdy naše země s jednou z nejmoderněji vyzbrojených armád na světě dvakrát sklonila zbraně před okupanty téměř bez jediného výstřelu. I když obojí bylo rozhodnutím či vinou politiků, prestiž vojáků také utrpěla. Nepozvedly ji ani polistopadové korupční aféry u armádních zakázek. Důsledkem bylo nejen sílící veřejné mínění, že armáda je cosi jako předražený a zbytečný přepych, ale hlavně neustále škrcení jejího rozpočtu umožněné právě tímto veřejným míněním.
A teď, ejhle, bývalý pyrotechnik policejní zásahové jednotky, který svou politickou image staví právě na osobně draze zaplacené zkušenosti válečného hrdiny, byl hladce zvolen předsedou parlamentní strany. Pravda, nikoli strany klíčové, ale disponující 9 poslanci, což není zase tak málo. Jistěže je to také programovým zaměřením Úsvitu, který na islámskou a vůbec vlasteneckou notu hraje už dlouho. Ale kdyby tato nota neměla u veřejnosti tak příznivou odezvu a potenciál dále růst, Miroslav Lidinský by nejspíš tak jednoznačně neuspěl. Pokud mě paměť neklame, voják v naší novodobé historii ještě v čele parlamentní politické strany nestál. (A že Lidinský v Afghánistánu nebyl jako voják, ale jako policejní specialista, myslím není vůbec podstatné.)
Jak se časy mění, hezky doložila i nedávná "demonstrace" hnutí Nesehnutí proti obchodu se zbraněni, která se stala už koloritem brněnského veletrhu obranných technologií Idet. Letos se pod transparentem "Brno obchází smrt" sešlo asi 15 aktivistů. I organizátorům to přišlo trapně málo, a tak prosili přítomné novináře, aby napsali, že tam demonstrantů přišlo víc... :-)
Prostě doba už je někde jinde. Zbraně nejsou vnímány jako drahá zbytečnost, ale jako stále důležitější nezbytnost. Jak po světě přibývá válečných ohnisek, jejichž dunění se ozývá pořád blíž a vlastně už i přímo u nás, nálada ve společnosti se radikálně mění a prozíraví politici s tím začínají pracovat. Síla se stává novým trumfem. A co reprezentuje sílu lépe než uniforma? Právě v takovýchto pohnutých dobách se ve světě dostávali k moci vojenští diktátoři. A u nás se jediný voják stal premiérem v roce 1938.
Miroslav Lidinský je naším prvním, ale určitě ne posledním politikem v uniformě, kterého současná vlna vynese na výsluní. Uvidíme, u jakého postu se tato vlna nakonec zastaví.
