Nad rozhodnutím Ústavního soudu mohou jásat jen krátkozrací. Populistický návrat ke štědrým dotacím „stavebně“ spořících zaplatíme i s chlupama.
Na první pohled to vůbec nevypadá zle. Místo patnácti stovek, se kterými jsme se už smířili, nám na účet ve stavební spořitelně přitečou celé tři tisícovky. Sice na ty peníze ještě nějaký čásek nemůžeme sáhnout, ale i tak to vypadá hezky. Od státu, který nás většinou jen škube, je to takový pěkný jarní dáreček.
Jenže ouha. Zadarmo se dnes nedává vůbec nic (zřejmě jen s výjimkou reklamy pro ČSSD) a tenhle dáreček si dáváme sami sobě. Tedy víc dají ti, kteří smlouvy o stavebním spoření nemají nebo jich mají na rodinu málo, a nejzdatnější spořiči si naopak dočasně přilepší. Ale v globálu na to doplatíme všichni. Jestli se v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu státní dluh zvedne o avizovaných šest miliard, znamená to při současném výhledu splácení takovou budoucí zátěž, že se dnešní přilepšení nevyplatí snad ani lidem se „starou“ smlouvou o stavebním spoření, kteří jak známo dostanou státní příspěvek 4500 korun.
Nicméně pro letošek to vypadá líbivě a ČSSD si může do příští předvolební kampaně připsat další cenné body. Zato jednoznačně ztrácí koalice, jejíž opatření proti rostoucímu zadlužování státu se jaksi nedaří naplňovat. Svádět to na rozhodnutí soudu je snadné, jenže v pozadí najdeme diletantství v přípravě úsporných kroků, které se projevilo jak ve znění této legislativy, tak při jejím schvalování. Přitom i laik si dokáže spočítat, že retroaktivní zásahy musejí být připraveny setsakra dobře, jinak hrozí místo úspor naopak další výdaje. A ty zřejmě přijdou spolu se žalobami stavebních spořitelen.
Ale může být i hůř. V ještě větším spěchu se loni upeklo zdanění fotovoltaických elektráren. Tvrzení Kalouskova ministerstva, že v nadcházejících soudních sporech s provozovateli těchto elektráren je pozice státu víc než pevná, se ve světle dnešního soudního rozhodnutí jeví ještě nevěrohodněji než dříve.
Rozhodně svým textem nechci kritizovat rozhodnutí Ústavního soudu, vina je jednoznačně jinde. Ale jásat nad ním nebudu, protože je to vítězství populismu nad zodpovědností, které se nám vrátí jako bumerang a možná dřív, než se nadějem.
A hlavně je to další doklad, že zodpovědná politika se diletantsky dělat nedá.
