... chce se mi občas zvolat spolu s Rychlými šípy, když na svahu zahlédnu začínajícího snowboardistu, který se ještě neumí s jistotou ani postavit, natož pohybovat, ale přesto směle vyráží zametat sjezdovku i se vším, co mu náhodou připlete do cesty. Protože v tomhle bowlingu nechci být za kuželku, radši si snowboardmachry hlídám a snažím se jim koukat hezky na záda. Ale někdy prostě nestíhám, protože se nám těch nebezpečných koulí valí po svazích čím dál víc...
A dokonce i tam, kde už vůbec nemají co pohledávat. Tak jako v Nízkých Tatrách, kde v sobotu srazil českou lyžařku zatím neznámý snowboardista, a to přímo z pomy, která ji vezla nahoru. Podle svědků se snowboardista neovladatelně řítil po stopě vleku a lyžařku doslova smetl, takže letěla po svahu nějakých 300 metrů a přivolaný záchranář horské služby mohl už jenom konstatovat smrt. Viník samozřejmě ujel.
Bohužel je takových případů čím dál víc. Z osobní zkušenosti znám jeden, který se shodou okolností odehrál taky na Slovensku. Mladý snowboardista neustál jízdu po zledovatělém sněhu, nečekaně sklouzl asi o deset metrů a tam srazil lyžařku, kterou tohle osudové setkání stálo naněkolikrát zlomené nohy a doživotní pobyt na vozíku.
Říkejte si, co chcete, ale snowboard je opravdu náročnější na ovládání, zvlášť na určitém povrchu a zvlášť pro ty, kdo s ním ještě nemají dost zkušeností. A tak se ptám, proč se snowboardisté mají učit jezdit mezi lyžaři včetně malých dětí a seniorů, pro které může i méně prudký střet s prknem skončit tragicky? V autoškole přece taky musíte nejdřív na trenažér, pak na tréninkové parkoviště a na silnici vás vypustí jenom pomaloučku polehoučku a s instruktorem po boku.
Akorát na sjezdovce si občas připadám jako na silnici, kde se prohání banda šílenců, co nedostali papíry ještě ani na mopeda, ale řídí rovnou nadupaný teréňák. A jsou děsně free a v pohodě – však jejich nárazníky něco vydrží.
A kolik smrťáků ještě vydržíme my lyžaři, než se konečně ozveme?
