V žádném článku „jak na finanční poradce“, „jaké finty používají“ a „na co si dát pozor“ se kupodivu nedočtete o té vpravdě nejjednodušší možnosti, jak z celé finanční transakce SKUTEČNĚ urvat i něco pro sebe. Pojďme se na tabuizované téma „provize z provize“ podívat trochu zblízka.
Finanční poradce vlastně není nic jiného než prodavač. Jen s tím rozdílem, že jeho obchod není kamenný, ale nosí si ho v koženém kufříku, a zákazníci nepřicházejí za ním, nýbrž on za nimi. Někdy se u toho chudák naběhá a vedrat se lidem do přízně taky zabere docela dost času. Ale ani když se mu obchody zrovna netočí, nezdá se, že by finanční poradce strádal. Tajemství jeho úspěchu totiž spočívá v provizi, která je rozhodně daleko vyšší než obvyklé obchodní marže.
Kolik vlastně taková provize dělá, to se nezasvěcení klienti mohou pouze dohadovat. Liší se produkt od produktu a taky finanční ústav od finančního ústavu, ale nejvyšší bude nepochybně tam, kde vám nabídku cpou pod nos nejčastěji. Jestli vám čtyři z pěti poradců nezávisle na sobě doporučí, že nejvýhodnější podmínky hypotečního úvěru, životního pojištění, kapitálového spoření či čehokoli jiného nabízejí jedině a právě v tomto peněžním ústavu, může tomu být opravdu tak, ale ještě pravděpodobnější vysvětlení je, že jedině a právě v tomto ústavu dávají tu nej provizi. A pokud vám čtyři z pěti poradců naopak vysvětlí, že ústav, který všude inzeruje tu naprosto nejvýhodnější sazbu, je ve skutečnosti jeden velký podfuk a nejlepší bude se mu obloukem vyhnout, je prakticky jisté, že v tomto peněžním ústavu poradcům provizní pšenka nekvete.
Problém je, že i když je nám coby klientům vcelku jasné, jak jsou v téhle hře rozdané karty, a dokážeme se v nabídce finančního trhu zorientovat i bez poradců, stejně za jejich služby draze zaplatíme v každém pořízeném produktu. Banky, pojišťovny a další instituce totiž už dávno zakalkulovaly výdaje na provize do svých cen, a pěkně s nadsázkou. Klidně můžeme jít rovnou na přepážku nebo si produkt objednat přes internet a naivně jásat nad slevou v řádu jednotek procent, ale ke skutečné ceně očištěné o provizi se stejně nepřiblížíme ani na dohled. Nedávno to názorně ukázal grafický koláč asociace pojišťoven, podle kterého si druhý největší díl z povinného ručení (hned po výplatě škod) ukrajují právě provize pojišťovacím zprostředkovatelům – plných 16 procent. A to jde o produkt, který si povinně musejí pořídit všichni motoristé, takže nahánění klientů není až tak náročné. Navíc se spousta takových pojistek uzavírá hromadně – pro firemní vozy, pro auta na leasing aj. – a i většina jednotlivých zákazníků se v tomto případě obejde zcela bez služeb zprostředkovatele, protože jednají přímo s pojišťovnou. Přesto ti všichni odvádějí 16 procent svého povinného ručení na služby, které v jejich případě pojišťovna vůbec nevyužívá. Jak potom asi vypadají provize u produktů, které se bez zprostředkovatelů opravdu neobejdou?
Takže jak z toho ven? Přímým útokem na finanční ústavy mnoho nezmůžeme. Třebaže na trhu panuje ostrá konkurence, všichni navzájem drží basu a nepřepustí vám ze svého zisku víc než mizerná procentíčka. Slabým článkem systému však jsou právě finanční poradci. Jejich úděl na vysoce pokrytém a navíc šetřícím trhu je opravdu těžký. Kolikrát jim trvá i celé dny, než uloví jediného klientíka, na kterém se pak musejí zahojit za všechna předchozí strádání. A konkurence je obrovská. Proto jim často nezbývá než ustoupit ze svého piedestalu, zradit poradenský stav a dohodnout se s klienty tak říkajíc za zády peněžního ústavu. Jinými slovy – rozdělit se s nimi o svou provizi.
No nekoukejte, je to opravdu tak. V bídném světě se dějí věci bídné. Kdo to zažil stejně jako já, jistě mi dá za pravdu, že tento systém funguje k oboustranné spokojenosti. Kdo nevěří, ať jednou zkusí hodit udičku, třeba: „mám tu stejnou nabídku od jiného poradce, ale přihodil mi k ní třetinu ze své provize“. Budete se divit, jak rychle puknou ledy a místo mlžící omáčky nastoupí skutečný obchod. Diskrétní jednání samozřejmě podmínkou ;-)
Podotýkám, že mé doporučení je vhodné jen pro ty, kdo ve skutečnosti žádné služby finančního poradce nepotřebují, protože se v nabídce dokáží zorientovat i bez něj. V opačném případě by je totiž poradce natáhl provize neprovize, a možná by si je i vychutnal.
Ale pokud si věříte a jste ochotni věnovat trochu času zjišťování podmínek a nezávislému jednání na několika frontách, určitě se vám to vyplatí. Protože jiná cesta, jak se rychle a jednoduše dostat aspoň k části svých vlastních přeplacených peněz, podle mého skromného názoru ani neexistuje.
Jestli nechcete být na dnešním pokřiveném finančním trhu za hlupáky, chtějte provizi z provize!
