Bacha na skřivany!

„Proboha, proč tak brzo???“ (O nekonečném utrpení sovy ve svazku s jedincem opačného naturelu. Prosím čtenáře o shovívavost - psáno ve stavu hlubokého spánkového deficitu.)

Ano, ano, ano. Nemusíte mi opakovat přísloví, já to opravdu vím. Časné vstávání je nepochybně bohulibé a prospěšné. Prospívá zdraví, prospívá práci, stimuluje myšlení, zvyšuje výkonnost, podporuje duševní svěžest, zlepšuje trávení, vyhlazuje pleť a život skřivana plyne v jediném radostném trylku. Ne tak život sovy, které se s ním nechala zavřít do jedné klece a nezbývá jí než žalostně houkat. Líc má vždycky rub a v tomhle případě ho pokaždé vyžere chudák noční pták, i když je v tom úplně nevinně. Protože ze sovy skřivana prostě neuděláš, ani kdybys jí ráno po hlavě tancoval.

Zrada je v tom, že rozpor nezjistíte hned. Stejně jako se sova čas od času překoná a vstane ve čtyři, aby stihla vlak, i skřivan dokáže zákeřně přemoci své sklony a ponocovat. Má-li dostatečně silný podnět, přetvařuje se dokonce i delší období. Tímto podnětem často bývá právě zamilovanost, ke které noční toulky tak nějak patří. Nezkušená sova takového proradného skřivana, který ráno po prohýřené noci bujaře vyskočí z postele, často až obdivuje. Říká si, jak je úžasný a svědomitý a veskrze ideální. Za snídani do postele mu připíše další kladné body. Ach ano, sladké bývá skřivánčí mámení...

Lapená sovička ovšem netuší, že mladické ponocování se časem vytratí a zůstane už jen časné (a bohužel stále časnější) vstávání, zhusta provázené bujarou náladou a puzením k jakéhokoli užitečné činnosti. Tato užitečná činnost se nikdy neobejde bez pravidelně se opakujících zvukových projevů, útočících na spánkem otupělou mysl tím úporněji, čím usilovněji jejich původce předstírá snahu neudělat žádný rámus. Pokud se vyrušené sově podaří znovu upadnout do bezvědomí, rozbouřený adrenalin zbarví její sny do krvava. Pokud už neusne, pohled na radostně trylkujícího skřivana ji doslova nutí otevřít zobák a s chutí ho spolknout k snídani... Nikdo nespočítá, kolik skřivanů vděčí za přežití jedině příslovečné soví moudrosti :-).

Připouštím, že i zatvrzelý skřivan se čas od času vybičuje k ponocování. Pouze oněch dostatečně silných podnětů, které jej přimějí netrávit hodiny před půlnocí v pelechu, pozvolna ubývá. Sova sama o sobě, bez rafinovaných dodatků, se na seznam těchto podnětů nejspíš už nikdy nedostane. Zato se jí dostane řady výčitek, že se válela v posteli, zatímco skřivan toho už TOLIK udělal. A naléhavých požadavků na tlumení večerního hovoru a televize.

Vy, kdo stojíte na opačném břehu, určitě už už chcete namítnout, že úplně stejně ztrpčují život i sovy skřivanům. Jenže tak jednoduché to není. Za prvé: skřivan si svůj rytmus uhájí daleko snadněji – prostě se vytratí směrem k posteli. Za druhé: skřivan po případném nočním probuzení bez problémů znovu usne, zatímco rozebraná sova za denního světla často už nezabere. Ale vůbec největší háček je v tom, že skřivan NIKDY neuzná, že problém je i na jeho straně. Vstávat časně je přece TAK zdravé. On se chová správně a žádoucně a divný a předěláníhodný je VŽDYCKY ten druhý, co by v deset tancoval a přemýšlí, co s načatým večerem. Nic nepomohou argumenty, že spánkový rytmus je daný už geneticky a nemůže za něj jeden ani druhý. Skřivani jsou už od dob Františka Josefa společensky preferovaní, zatímco sovy mají nálepku povalečů. Skřivan je tak přirozeně ve výhodě a každá debata na tohle téma vypadá asi jako hokej, kde jeden tým hraje věčnou přesilovku.

Je skutečně s podivem, jak nepatrná pozornost se při výběru partnera věnuje spánkovému rytmu. Jsou i tací, kdo se z této stránky o svůj protějšek vůbec nezajímají a heslo „sova k sově sedá, skřivan skřivana si hledá“ jakoby nikdy neslyšeli. Přitom k čemu štíhlá postava, jiskrné oko i bujná hříva, které stejně pominou? Ba i chování, postavení, koníčky, vztah k práci či alkoholu – to všechno jsou proměnné, které může odnést čas. Zato ranní bouchání dveřmi těsně u vaší zmátožené hlavy je jistota, které při nesprávné volbě neutečete. A ještě ke všemu budete pořád za špatného.

My sovy to máme už tak těžké. Mžourající a dezorientované jsme v nesnesitelně brzkou hodinu vrhány do víru školních, pracovních i rodičovských povinností. Celý tento svět je stavěný pro skřivany a jediné místo, které si můžeme jakžtakž uzpůsobit podle vlastního rytmu, je doma. Ale pokud si nějaké bodré ranní ptáče nasadíme i tam, není úniku. A pozor, někdy se tak vyvede i potomstvo!

Všem sovám na životní křižovatce proto radím jedno: pátrání po dalších méně podstatných předpokladech pro partnerský život rovnou odložte a vypalte to na svůj protějšek hned zkraje a pěkně zostra - v kolikpak se u vás doma o víkendu vstávalo, he? A cokoli pod devět považujte za KRAJNĚ podezřelé. Dřív, než spadne klec...

P.S. Zítra je sobota a chci se vyspat. Jestli mi to někdo překazí, pozná, proč se sovy řadí mezi dravce!

(Pozn.: Rušení nebo neumožnění spánku vede k psychickým potížím a používá se též jako metoda mučení. Při pokusech na psech a kočkách odpírání spánku a opakované buzení vedlo po asi patnácti dnech ke smrti. Zdroj: Wikipedie.)