Když podplacené stádo volí, dostanou se k moci... Ale ne, pardon, to se mi jen tak pěkně zrýmovalo :). Ono se vlastně ještě neví, kdo se k moci dostane. Je to spousta nových tváří a soudit předem bych nechtěla. Ale pochybnosti snad mít můžu a napsat něco o důvodech, proč to tak dopadlo, taky.
On ty důvody dneska rozebírá kdekdo a mnohem zasvěceněji, než bych dokázala já, takže to vezmu stručně a trochu zjednodušeně. Úspěšným heslem voleb bylo „kdo dává, ten bere“.
Se státním rozpočtem na příští rok se docela spěchalo a vyšlo to moc hezky. Už koncem září, jistě jen shodou okolností cca dva a půl týdne před volbami, bylo jasné, kdo všechno si v příštím roce přilepší. A že takových bude! Přidáno dostanou prakticky všichni státní zaměstnanci, někteří i víc, než se čekalo, a někteří už od listopadu 2014. Pak taky senioři a rodiny s dětmi. Nemocným se sníží ceny léků. Prostřednictvím různých fondů a podpor si polepší výzkumníci, zemědělci a lesníci. A injekci dostane taky stavebnictví. Vynechala jsem někoho? Ale jistě, ještě se zvedala minimální mzda, v krátké době už podruhé a víc, než se čekalo. A zase to oznámení vyšlo tak hezky zrovna na půlku září. Jenom státní dluh dostane příští rok znovu na zadek, nezbeda. Roste a roste, už pomalu do puberty, a říká se, že skoro nejrychlejším tempem na světě, no ale snižovat ho asi netřeba, ba ani navrhovat vyrovnaný. Podle vlády úplně stačí udržet schodek státního rozpočtu pod 3 % HDP, a to ještě počítáme s tím, že se ekonomika dál nakopne. (Jenom doufejme, že s tím počítá i ekonomika.)
Ale to není podstatné. Vzpomenete si, kdo všechny ty dárky voličům oznamoval a vysvětloval? Logicky ministr financí. A kdo z nich u voleb profitoval? Všechny strany vládní koalice, ale logicky nejvíc ANO. Ostatně už dlouho před volbami Babiš v médiích Sobotku jaksi upozadil (ne že by to byl až takový problém).
A druhý důležitý faktor – ANO pořád těží ze své novosti a obecné nechuti vůči politickým stranám. Znovu zafungovala osvědčená taktika chytré horákyně. Ani pravice, ani levice – nač se takhle vymezovat, my totiž nejsme politici, my jsme profíci. Nemáme program, ale umíme řídit. Dokážeme ušetřit, ale zároveň rádi rozdáváme potřebným. Jsme ti spasitelé, co konečně udělají pořádek.
Zní to hezky, ale jednoduchým řešením moc nevěřím.
Nevěřím ani na estébáky, kteří u soudu ztrácejí paměť.
Nevěřím na poctivě vydělané miliardy v divokých letech privatizace.
Nevěřím na média skupovaná čistě jen proto, že jde o výnosný byznys.
A nevěřím na bratry v triku... pardon, vlastně v dočista do čista bílých košilích. Ani si nevzpomínám, jestli kdy v některých komunálních volbách po celé republice kandidoval jeden a ten samý muž, který navíc ani nemohl být nikde zvolen. Aspoň tak to vypadalo na billboardech ANO, která samozřejmě vůbec, ale vůbec není stranou vůdcovského typu.
Spojení obřího majetku, mediálního vlivu a politické moci by samo o sobě mělo rozsvítit červené kontrolky. I bez Bureše. Ale tak to u českých voličů zkrátka nechodí.
Možná se mýlím, všechno je průzračně čisté, z oligarchů rostou nové elity a spějeme ke světlým zítřkům. Kéž by. Ale zůstávám skeptik a ostražitá. Červených vykřičníků je tady na můj vkus až moc.
