Babička nemá čas, babička musí studovat...

Z pohledu nás rodičů se babičky dělí v zásadě do dvou kategorií - na babičky hlídací a babičky nehlídací. Jen ti nejšťastnější se mohli v praxi setkat také se speciální a poměrně vzácnou kategorií babiček obětavých, kterým tímto textem vzdávám upřímný hold.

Do kategorie obětavých babiček totiž nepochybně patří i moje maminka. Už celých dvacet let, co odešla do důchodu, kdykoli je to možné přispěchá a ochotně (nádavkem k prostému hlídání) cpe do hlaviček a tělíček mých dítek všemožné dovednosti, na které nám rodičům nezbývá čas a trpělivost. Od míčových her a stavění paláců z lega až po společnou výrobu palačinek nebo několikahodinové partie dostihů a sázek. „Počkej, až přijde babička, ta si to s tebou zahraje,“ je u nás daleko frekventovanější věta, než jsem ochotná přiznat.

Samozřejmě si jejího přístupu velmi vážíme, všude se s ním chlubíme a především babičku v pravidelných intervalech zásobujeme vždy novým vnoučátkem, aby nevyšla ze cviku a nezapomněla žádnou z těch vykutálených her, které my ostatní už dávno neovládáme. Třeba skutečného mistrovství v pexesu se nedosáhne jinak než pravidelným tréninkem, kterého babičce dopřáváme skutečně v hojné míře. (A kdyby se ke hře stavěla jen trochu zodpovědněji a opakovaně se nesnažila podvodně nadržovat soupeřům, určitě by se intenzivní příprava projevila i na výsledcích.)

Jestli si teď říkáte "pchá, to je toho, takovou babičku máme taky", hodlám vás uzemnit následujícími řádky. O  bezbřehé obětavosti mojí maminky svědčí historka, která je tak blbě pravdivá, že mi ji nejspíš vůbec neuvěříte. To jsem si takhle jednou přišla vyzvednout dítko po celodenním hlídání a babička byla nějaká nesvá. Místo obvyklého úsměvu hrála tak trochu do zelena a snažila se nás honem vypakovat. Nakonec utrousila, jak je ráda, že už to má za sebou, protože bude muset k doktorovi. Uklouzla totiž v koupelně a spadla tak nešťastně, že má nejspíš zlomenou ruku! (Ten vykřičník se ozval akorát v mojí hlavě, ona své sdělení šeptla jen na půl úst.)

Když jsem na ni udeřila, proč mi hned nezavolala, přiznala barvu. K pádu došlo už před naším ranním příchodem, ale nechtěla mi nic říkat, když už to hlídání slíbila a já musela do práce... Rentgen potvrdil, že opravdu celý den hlídala vnouče se zlomenou rukou...

Ale nenechte se zmást, babička nezmar má i svůj rub. Jak jsem zmínila v úvodu, maminka ochotně přispěchá, KDYKOLI je to možné. A právě v tom bývá háček. Kdykoli znamená v době, kdy zrovna nevyráží stanovat s CK Kudrna a objevovat přírodní krásy cizích zemí, kdy nerelaxuje v lázních nebo na koncertech, kdy nezavařuje a nepeče, kdy netráví čas se svým přítelem nebo neholduje některému koníčku. Zkrátka každá hra má svá pravidla a ta naše zní: v úterý sborový zpěv, ve středu jóga, v pátek zpravidla přijíždí přítel (občas taky jindy), v neděli dopoledne se chodí do kostela a na vnoučata má babička čas kdykoli v mezidobí.

Aspoň to tak platilo ještě donedávna. Jenže onehdy zcela v souladu s pravidly volám SOS nemocné dítě – prosím o hlídání ve čtvrtek – a z telefonu se ozve:. „To víš, Peťulko, že přijedu, hned ráno budu u tebe. Už se moc těším, jak si s malou zahrajeme žolíky a postavíme nový dům z lega. Jenom bych potřebovala v jednu hodinu odjet, protože ta přednáška začíná už ve dvě.“

Jelikož jsem už stará a sklerotická, musela mi ještě chvíli vysvětlovat, o jakou přednášku se jedná, než se mi konečně rozbřesklo a vybavila jsem si přihlášku na univerzitu třetího věku, kterou mi maminka v létě mávala před nosem.

A teprve v té chvíli mi to docvaklo. Že mamince nestačím fyzicky, s tím jsem se už smířila (viz Šerpu v důchodovém věku nebrat!), ale teď se ukázalo, že má navrch i duševně. Protože já na žádné studium rozhodně nemám ani pomyšlení.

Přát si, abych byla v 77 letech ve stejné kondici jako ona, je asi marné, když jsem na tom hůř už teď. Tak si aspoň přeju, abych byla stejně obětavá.

Protože na tu přednášku maminka nakonec nešla, abych já mohla do práce.

Prý si ji může nahradit někdy později... :-))

P. S. Teď jenom doufám, že jsem jí moc nenabourala studijní plán a bude mi ze školy nosit samé jedničky. To by tak hrálo, aby dávala vnoučatům špatný příklad!