Alexej Navalnyj by do vězení nemusel, pokud by se držel plánu

Nacionalista, jenž podpořil anexi Krymu a rozhodně nesplňuje standardy liberálního demokrata, jakého bychom nejraději v roli opozičního ruského lídra představovali, se rozhodl demonstrovat po svém. 

V jinak lajdáckém Rusku si v jednom bodě potrpí na přesnost. A to v konání ohlášených demonstrací. Zatímco proti Donaldovi Trumpovi se v USA mohlo demonstrovat všude, neomezeně dlouho a policie jen bezmocně sledovala davy lidí proudící chaoticky všemi směry a drobné výtržnosti, Navalnému v odchylka od ohlášené demonstrace v Moskvě pěkně zavařila. 

Měl povolenou demonstraci v Moskvě, kde by shromáždění protestující  nikoho nerušili a klidně by si mohli v mezích slušnosti na Sacharovově náměstí zanadávat na zkorumpovaný režim. Navalnému, a kdo by se divil, ale odmítli vystavět pódium a propůjčit ozvučení. Stál by obklopen desetitisíci příznivců a nikdo by jej neviděl a neslyšel. Navíc mu hrozilo odtržení přímého přenosu demonstrace na youtube.com, kde má miliony fanoušků.

 Kdo dnes není online, jakoby nežil. A to si životem a elánem kypící Navalnyj, kterého už dříve zlí proputinovští nacionalisté ozelenili, aby sdělili celému světu, že blogger je pro Rusy něco jako Marťan, úchylka, nikoli průměr, nedal líbit. On se považuje za hlas utlačovaného lidu a spolu s ním i mladí nespokojení Rusové, kteří by asi v UK volili Jeremyho Corbyna, jenž ale protěžuje Putina, v Rusku by ale progresivní politici typu Corbyna,  nikdy nemohli dostat na volební kandidátku. 

A tak se rozhodl drze natruc svolat davy na nepovolenou demonstraci na Tverského ulici vedoucí k  Rudému náměstí. Už dříve si přitom odseděl 15 dní za demonstrace v den státního svátku, kde opozice, jež se prohlásila za hrdé patrioty, brojila proti zkorumpovanému premiérovi Medveděvovi. Policie nyní zadržela s vypětím sil  přes tisícovku demonstrantů, kteří se nechali hezky pohodlně vynést v rámci desítek demonstrací po celém Rusku a Navalnyj byl odsouzen ke 30 dnům vězení. 

Navalnyj, jenž nemůže, protože je v podmínce, kandidovat ve volbách a přesto pokračuje ve volební kampani na prezidenta, bude po měsíci propuštěn. Volilo by jej stejně jen 1 procento Rusů.  Navalnyj je miláčkem britského  Guardianu, jejichž reportér byl rovněž na demonstraci zadržen a opět propuštěn, ačkoli ukázal policii svou  akreditaci. Nic mu to nebylo platné, pro ruskou polici byl nepřátelským prozápadním živlem.

A v této napjaté atmosféře, kdy se v Rusku protestuje a v USA se vážně přemítá, zda prezident Trump po zdrcující výpovědi propuštěného šéfa FBI Comeyho před komisí Senátu je anebo není Putinovou loutkou, běží u nás na TV Prima Zoom stovky reklam na pořad století, převratný dokument Olivera Stonea o prezidentu Putinovi. Zde se nám má svěřit s tím, že by nikdy nešel do sprchy s homosexuálem, protože by jej nechtěl trápit svými neobvykle vypracovanými svaly a má černou pásku v judu. 

Putin při nedávném setkání s Angelou Merkelovou označil masové  ruské protesty za efemérní záležitost, při níž se policie chová na rozdíl od pořádkových služeb EU poklidně a nepoužívá slzný plyn. To rozpadající se EU má vážný problém. Rusko své demonstrace zvládá a nedá si od západu diktovat koho má propustit z vězení, jen protože je to miláček liberálního tisku. Rusové v tom mají jasno a vysvětlí rodičům pěti dětí, že se o ně špatně starají, když namísto péče o své ratolesti demonstrují proti premiérovi.

Neměli bychom žít v iluzích. Protestující v ruských ulicích mají jen vágní představy o demokracii a nemají reálnou naději se chopit moci. Videa z demonstrací se stanou na internetu virálními, ale brzo je přebije dokument kontroverzního amerického režiséra Stonea s dramatickou hudbou, který nám představí Putina jako novodobého ruského Fantomase, který je vždy o několik kroků  před francouzským komisařem Juvem i liberálním Fandorem.