Jungův sen o celníkovi- Freudovi

Jung nejprve ctil Freuda jako zakladatele psychoanatické metody. Postupně se od něj ale začal více odklánět. Jungovu snu jsem věnovala  animaci a fotomontáž na toto téma 

Freud svou metodou psychoanalýzy a svým Výkladem snů pomohl Jungovi pochopit podstatu schizofrenních projevů. Jung, jenž vždy více tíhnul k mysticismu a věřil na duchovno, nesouhlasil s Freudovou  teorií vytěsnění, již vázal zakladatel psychoanalýzy  na sexualitu, kdežto Jung  v tomto fenoménu spatřoval i další faktory, například  tragické životní okolnosti anebo neukojené osobní ambice.  

Jejich první setkání trvalo 13 hodin a Jung na Freudovi ocenil důvtip i inteligenci. Nelíbil se mu ale jeho zamítavý postoj k teorii duchovní inspirace uměleckých děl. Freud na Junga dlouho naléhal, aby se nikdy nevzdal sexuální teorie, jež pro Freuda dle Junga představovala "res religose observanda". Freud se snažil být nenáboženský. Jung ale Freuda, stejně jako mnozí protivníci soudobých  představitelů tzv. nového ateismu, podezříval, že si ze svého nenáboženského postoje vytvořil kult skrytého boha, v případě Freuda- kult libida. 

Po určité době začal Jung považovat Freuda za člověka, jenž se zabývá jen biologickým  povrchem pro něj mnohem záhadnějších jevů. Jung spatřoval v sexualitě na rozdíl od Freuda přítomnost pekelného i božského principu. Freud se začal skepticky vymezovat k Jungově zálibě k parapsychologickým jevům. Jung vzpomíná na to, jak Freud omdlel při Jungově přednášce o mrtvolách z rašelinišť. A tato situace se opakovala ještě jednou. Posléze čím dál více zabředávali během  cest na různé konference do analýzy svých snů a čím dál více se rozcházeli ve svých koncepcích. 

Oba dva muži přikládali snům velký význam ve výkladu psychiatrických symptomů. Každý ale po svém. Osobně je mi bližší Freudův postoj v metodě psychoanalýzy, Jungova metoda archetypů je zas naopak nosná v teorii archetypální kritiky. Jung ve Freudovi dlouho viděl autoritu, s níž se pokoušel vypořádat svou vědeckou činností,  lékařskou praxí a již si řešil i ve svých snech.  Pod dojmem Freudovy osobnosti Jung na chvíli rezignoval na svůj vlastní úsudek. 

Zhruba kolem rok 1911 se  Jungovi zdál sen, ve kterém vystupoval  mrzutý úředník rakouské c.a k. monarchie v podobě zemřelého a ještě strašícího celního inspektora. 

Animace první části Jungova snu, v níž je použit autentický hlas Sigmunda Freuda a jeden z dopisů zakladatelů psychoanalýzy. Pokud se nezobrazí po kliknutí v blogu  velkém rozměru je třeba kliknout na odkaz zde (Případná reklama na začátku videa není mým zapříčiněním, ale pravidly youtube.com)   

Jung později přemýšlel, jestli přeje smrt Freudovi anebo pouze jeho  vlivu na jeho vlastní názor. Posléze sen pokračoval  v italském městě, kde v poledních hodinách pražilo slunce. Město připomínalo Jungovi Basilej, kterou důvěrně znal.  V intenzivním světle shlédl kráčejícího rytíře v plné zbroji  s velkým červeným křížem. Nikdo, kromě Junga, jej ale neviděl. Zároveň odkudsi uslyšel, že tento rytíř vždy chodí touto dobou a každý o tom ví.  

Po probuzení o snu dlouze přemýšlel. Rytíř  se mu zdál živ, zatímco celník byl mrtev. Posléze se vydal  svou vlastní cestu hlubinné psychoanalýzy, v rámci níž prodělal několik středně i méně těžkých psychóz, věnoval analýzám kosmologických a astronomických a dalších symbolů, archetypů  a  fenoménu synchronicity, jež hrají velkou roli v pohádkách a mýtech i lidské fantazii. Nakonec se s Freudem naprosto rozešel a přestali být blízkými přáteli.