Jungův sen o arktickém mrazu

C.G. Jungovi se třikrát v časném létě roku 1914 zdálo, že propuká arktická zima a země tuhne v led. Viděl zamrzlou celou lotrinskou krajinu i s jejími průplavy  

Celá země byla liduprázdná a všechna jezera a řeky byly zmrzlé v led. Veškerá živoucí zeleň byla ztuhlá. Tento snový obraz se dostavil v dubnu, květnu, naposledy v červnu 1914.

Ve třetím snu pronikl opět z kosmického prostoru nesmírný chlad. Tento sen měl nenadálý konec: Stál zde listnatý strom, ale bez plodů, jehož listy se působením mrazu proměnily ve sladká vinná zrna plná léčivé šťávy. Jung trhal hrozny a daroval je velkému zástupu lidí. 

Posléze propukla světová válka. Jung začal přemítat nad tím, co se děje a nakolik jeho prožívání souvisí s prožíváním kolektivity. Proto si musel nejprve uvědomit sebe samého. Tehdy zahájil zápis nepřetržitého proudu  svých fantazií, který se uvolnil, aby on sám neztratil orientaci a nalezl vlastní cestu. Pocit, že je poslušen vyšší vůli ve chvíli, kdy odolával náporu nevědomí, byl neodbytný a stal se pro Junga směrodatným. 

Animace zachycuje Jungův sen o stromu v zamrzlé krajině. Můžeme v ní slyšet autentický Jungův projev, Wagnerovu hudbu, pohrávání si s termínem archetyp a více zvukových vrstev.  Pokud se animace nezjeví po kliknutí ve větším formátu, můžete ji sledovat  zde